Cílem bylo sjednotit hospodářskou politiku států tak, aby se zamezilo opakování nedávné krize. Byla přijata opatření ohledně monitorování státních dluhů, schodků a rezerv, avšak hlavní dozor nad příjmem a výdejem hotovosti u jednotlivých států byl námitkami Číny oslaben. Čínská ekonomika byla hlavním předmětem většiny diskusí, ale i přesto bylo mnoho návrhů na omezení čínského „merkantilismu“ zamítnuto, případně byla Číně udělena výjimka. Na závěr agendy se dostaly i vysoké ceny základních potravin.