„Tolik rozruchu pro takovou malou krabičku od sirek?“ vyjádřil se bývalý egyptský prezident Mubarak, když viděl vysílací studio vlivné katarské televize Al-Jazeera. Stejné televize, která svými přenosy roku 2011 pomohla šířit arabské jaro, které mělo za důsledkem pád nejednoho autoritativního vůdce, včetně samotného exprezidenta Mubaraka. Dá se podobný příměr s krabičkou od sirek použít i na celý Katar?
Katar svou malou geografickou rozlohou rozhodně nepřipomíná velmoci typu bývalého SSSR, současných USA nebo Čínské lidové republiky. Pohled na ekonomické ukazatele avšak z Kataru dělají mnohem vhodnějšího adepta na minimálně regionální velmoc. Co do podílu HDP na obyvatele a také ekonomického růstu patří země ke světové špičce, její elity se proto snaží úspěchy zužitkovat zejména na poli zahraniční politiky.
Arabský „Henry Kissinger“
Hlavní strůjce snahy Kataru prosadit se na poli zahraniční politiky je hlava státu emír Hamad bin Khalifa Al Thani, který je s odkazem na slavného amerického ministra zahraničí 70. let přezdíván „arabský Henry Kissinger.“ Podobně se o vlivu emíra Al-Thaniho roku 2011 vyjádřil i americký prezident Barack Obama, jenž ho mimo záznam nazval „pěkně vlivných chlápkem“. Emír Al Thani využívá peněz, které díky jeho reformám katarská ekonomika vydělává, aby z hlavního města Doha vybudoval politické centrum celého regionu. Zejména v hotelu Sheraton, pyramidové budově ve stylu 80. let, se scházely a stále schází významné osobnosti a představitelé disentu snad všech arabských zemí.
Prostředník mezi východem a západem
Emír Al Thani vidí roli Kataru jako prostředníka mezi muslimským světem a západem. Komunikace mezi islámskými fundamentalisty, či jinými radikály, a západními státy je, ať pro jednu či pro druhou stranu, velmi obtížná. Katar se proto nabízí jako zprostředkovatel vzájemných rozhovorů, neboť má přímé vojenské i ekonomické vazby zejména s USA. V Doha jsou proto hosty i takové osobnosti, které by do Washingtonu jen těžko zavítaly, jako například vůdce Hamasu Khaled Meshaal, vůdce Hizballáhu Hassan Nasrallah či irácký duchovní Muqtada al-Sadr. Do politické reality Blízkého východu podobné osobnosti patří a zprostředkování styků mezi často vlivnými, ale pro západ nepřijatelnými islamisty, je pro Katar velkým úspěchem.
Libyjské dobrodružství
Dosud nejvýraznějším vstupem na pódium zahraniční politiky nebylo pro Katar zprostředkování rozhovorů, ani ubytovávání politických disidentů ze sousedních států, ale zapojení se do bojů proti bývalému libyjskému vůdci Muammaru Kaddáfímu. Po vyhlášení bezletové zóny nad Libyí v březnu 2011 připojil Katar okamžitě 6 stíhaček Mirage k leteckým silám NATO. O měsíc později začaly katarskými transportními letadly proudit do Libye zbraně, vojenská výstroj a zásoby. Katarská armáda také poskytovala základní výcvik jednotkám libyjských rebelů a v konečných fázích občanské války byli údajně v bojových liniích spatřeni samotní příslušníci katarských elitních jednotek.
Přitom Doha opět působilo jako centrum libyjského disentu, kde se zdržovaly i špičky Kaddáfího režimu, které se rozhodly plukovníka během bojů opustit, jako například bývalý libyjský ministr zahraničí Moussa Koussa. Katarská televize Al-Jazeera navíc věnovala libyjskému povstání od začátku velký prostor, čímž napomohla nejprve jeho rozšíření a následně upoutání pozornosti světové veřejnosti.
Zásluha Kataru na pádu vůdce Kaddáfího a míra jeho pomoci libyjským rebelům byla dobře ilustrována v srpnu 2011, kdy rebelové vyvěsili nad čerstvě dobytým komplexem Bab al-Azizia v Tripolisu katarskou vlajku.
Katarský altruismus?
Všechny tyto akce, zejména pak „výlet“ do Libye, stály a stojí katar desítky až stovky milionů USD. Sám katarský premiér Hamad bin Jassim bin Jaber Al Thani v rozhovoru pro domácí stanici Al-Jazeera na otázku, kolik Katar v Libyi utratil, odpověděl: „Hodně, stálo nás to hodně.“ Co tedy Katar očekává na oplátku?
Katarští představitelé oficiálně trvají na tom, že vše dělali jen pro svobodu libyjského lidu. I když katarskou vládu nemusí vyšší výdaje trápit, jen těžko si lze představit, že země povede tak náročnou akci a neočekává přitom nějakou formu „odměny“.
Jistou motivací může pro Katar být zviditelnění své pozice na mezinárodní scéně a uznání od předních světových mocností, jako USA, Velká Británie nebo Francie, které se mu za angažmá v Libyi skutečně dostalo. Další motivem mohla být snaha vybudovat v ropou a plynem bohaté Libyi vhodné prostředí pro katarské firmy. Tyto naděje avšak rozhodně nepodpořil nový libyjský ministr financí a zároveň ministr pro ropné bohatství Ali Tarhouni, který dal již v říjnu 2011 jasně najevo, že Katar nemá počítat s žádným protekčním zacházením.
Závrať z úspěchu
Coby mediátor dokázal emír Al Thani dojednat mírovou dohodu mezi palestinskými frakcemi Hamasem a Fatahem, vedl rozhovory USA s hnutím Taliban, stojí v čele zemí požadující radikální řešení konfliktu v Sýrii a odchod prezidenta Assada a poskytuje finanční půjčky Egyptu či Palestinské autonomii. Podle mnohých názorů hrál také vliv emíra Al Thaniho, stejně jako objem jeho finančních zdrojů, roli při vítězství Kataru ve výběru hostitele mistrovství světa ve fotbale roku 2022. Poslední jmenovaný úspěch se však paradoxně obrátil proti Kataru samotnému.
Země je obviňována z korupce, díky níž své pořadatelství měla získat, ačkoli katarské úřady to popírají. Nepopiratelným faktem však je, že země není na akci podobných rozměrů připravena a výstavba příslušné infrastruktury, stejně jako zajištění únosných podmínek průběhu šampionátu, bude v katarských podmínkách nejen finančně, ale zejména ekologicky extrémně náročné. Otázkou je, zda si Katar v překotné snaze se ještě více prosadit a zlepšit svůj image ve světě spíše neuškodil, a jestli by raději neměl zůstat „pouze“ u vojenských intervencí proti regionálním diktátorům.
Skupa Marek
Zdroje
Foreign Affairs: Behind Qatar’s intervention in Libya (September 2011)
Foreign Policy: The Qatar bubble (May/June 2012)
The Economist: What cash can do (December 2010), Pygmy with the punch of a giant (November 2011), Flying-carpet diplomacy (February 2012), Bringing gifts to the Holy Land (October 2012)
Fotogalerie
Katar patří svou rozlohou k menším státům Blízkého východu, v mezinárodní politice je ale jeho slovo slyšet.