Španělsko

Španělské království je stát ležící na Pyrenejském poloostrově s hlavním městem Madrid a severoafrickými državami Ceuta a Melilla. Model španělského ekonomického růstu, který je založený na masové turistice a neustálé výstavbě, je kolísavý a dlouhodobě neudržitelný. Přesto je země vyspělou různorodou průmyslovou ekonomikou. Španělsko je největším pěstitelem oliv na světě a další významné plodiny jsou vinná réva a korkový dub.

Španělské království je stát s rozlohou 504 782 km², který obývá přibližně 47 miliónů obyvatel. Hustotou zalidnění země se řadí mezi podprůměrné v Evropě a rozložení obyvatelstva je velmi nerovnoměrné, pobřežní oblasti jsou hustě zalidněné a centrální část země je naopak velmi řídce obydlená rychle stárnoucím obyvatelstvem. Dlouhodobým problémem je velký příliv do hlavní města Madrid, v jehož aglomeraci žije 14 % obyvatelstva.

S ohledem na rozlohu země existují určité rozdíly fyziologické, charakterové, náboženské, jazykové i ve všeobecném vzdělání. Obyvatelé země se označují jako Španělé a někdy Kastilci, jejichž jazyk je nazýván kastilštinou. Dále jsou mezi Španěly rozšíření Galicijci, Baskové a Katalánci. Tři čtvrtiny obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi a podíl ostatních náboženství je velmi nízký.

Ke Španělskému království patří i autonomní oblast Kanárské ostrovy a Baleáry. Součástí Španělska je i katalánské město Llívia, které je zcela obklopeno Francií. Země je členem EU a NATO. Státním zřízením je konstituční a parlamentní monarchie a nejvyššími státními orgány jsou král, parlament a vláda. Král Juan Carlos I. reprezentuje stát navenek, schvaluje a vyhlašuje zákony.

Historie

Na Pyrenejském poloostrově jsou doloženy již před 3 tisíci lety četné kmeny keltského a iberského původu. Ve 3. století na území expandovalo Kartágo, následované Římskou říší. Další významnými kmeny byly v 6. století germánští Vizigóti a Svébové, kteří na poloostrově vytvořili stabilní království.

Kvůli častým bojům o trůn došlo k oslabení vlády, čehož využila arabsko-berberská armáda Maurů ze severní Afriky pod vedením Tárika ibn Zijáda a v osmidenní bitvě roku 711 porazila vizigótské vojsko a na několik staletí většinu země ovládli muslimové. Španělsko zvané Al-Andalus se následně odtrhlo od arabské říše a vytvořilo samostatný vyspělý státní útvar córdobský chalífát.

Roku 1031 se chalífát rozpadl na řadu menších království, což umožnilo nástup reconquisty – znovudobývání Pyrenejského poloostrova křesťany. Dlouhodobý proces střetávání mezi muslimy, křesťany a židy postupně vykrystalizoval v křesťanské státy Kastilie, Galicie a Portugalsko. Rozhodující mezník reconquisty tvoří dobytí Toleda roku 1085, které se stalo základnou pro další výboje k jihu.

V 15. století došlo sňatkem Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského ke spojení nejmocnějších křesťanských států ve Španělské království. V 16. století je země pod vládou Habsburků označováno za zlatý věk, protože se Španělsko stalo nejmocnější a nejbohatší zemí Evropy, hlavně díky dovozu ze zámořských zemí a držav.

Většina bohatství byla spotřebována na přepychový život panovnického dvora a nákladné válčení, což se projevilo v ekonomickém zaostávání, k němuž také přispělo nastolení absolutistické monarchie, která svazovala hospodářskou i politickou aktivitu měšťanstva. Důsledky hospodářského úpadku se projevily během třicetileté války, na jejímž konci bylo Španělsko jen druhořadým evropským státem.

Roku 1700 zemřel poslední španělský král z rodu Habsburků Karel II. a následně vypukly války o dědictví, do nichž se zapojily téměř všechny tehdejší evropské mocnosti, ve kterých nakonec uspěli francouzští Bourboni. V 19. století bylo Španělsko chudým státem, který obsadil Napoleon a na trůn dosadil bratra Josepha. Následně probíhaly boje o nezávislost, které vyústily k obnovení absolutistické monarchie. V roce 1812 byla přijata první ústava na dobové poměry velice liberální a zbytek 19. století byl bojem mezi zastánci liberální revoluce a absolutistické monarchie, později mezi monarchisty a republikány.

Politická krize 20. století vedla k nastolení diktatury Miguela Primo de Rivery a vyhlášení druhé republiky. Sílící sociální a politické konflikty vedly k vypuknutí občanské války, která skončila nástupem diktátora Francisca Franca, který vládl do smrti v roce 1975. Během vlády rozhodl, že Španělsko bude monarchií a předání moci připravil vnukovi svrženého krále Juanu Carlosovi. Během světových válek si Španělsko zachovalo neutralitu a díky jednoznačné antikomunistické vládě se ve studené válce stalo spojence západního světa. V roce 1982 stalo se členem NATO, v roce 1986 členem EU a v roce 1999 vstoupilo do eurozóny.

Vnitropolitický systém

Španělské království je podle ústavy z roku 1978 konstituční monarchií s parlamentní formou vlády. Hlavou státu je král Juan Carlos I., který reprezentuje stát navenek. V čele vlády je premiér Mariono Rajoy. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament Cortesy, který se skládá z Poslanecké sněmovny, do něhož je voleno 350 poslanců poměrným zastoupení z každé provincie na 4 roky, a Senátu, ve kterém má každá provincie 4 své zástupce na 4 roky, tedy 264 senátorů. Výkonná a nařizovací moc je svěřena vládě a jejím poradním orgánem je Státní rada. Pro zemi je typická silná decentralizace a vedle národního parlamentu existuje 19 autonomních parlamentů a vlád se širokými pravomocemi.

Největšími politickými stranami dle zastoupení v Parlamentu jsou Lidová strana (PP), Španělská socialistická dělnická strana (PSOE), Konvergence a jednota (CiU), Sjednocená levice (IU). Koalice katalánských stran (PSC-ERC-ICV-EUA), Baskická nacionalistická strana (PNV).

Ekonomika

Středopravicová vláda bývalého premiéra Aznara úspěšně pracovala na přijetí jednotné evropské měny euro a prosazovala liberalizaci, privatizaci a deregulaci ekonomiky s daňovými reformami a za jeho vlády nezaměstnanost stabilně klesala. Současný premiér José Luis Rodríguez Zapatero plánoval redukovat vládní vměšování do podnikání, daňové úniky a podporovat inovace, výzkum a vývoj, ale také intenzivně zavádět regulace trhu práce. Díky tomu se Španělsko stalo osmou největší ekonomikou světa. Hlavní model španělského ekonomického růstu, založený na masové turistice, neustálé výstavbě a dělnických profesích, je kolísavý a dlouhodobě udržitelný.

Přesto má Španělsko vyspělou různorodou průmyslovou ekonomiku. Země je největším pěstitelem oliv na světě. Dále je významná produkce vinné révy, citrusů, zeleniny, korkového dubu atd. Hlavní specializací španělského průmyslu je doprava, lehké strojírenství a velký rozvoj zaznamenal chemický průmysl. Španělsko patří díky přírodní i kulturněhistorické atraktivitě k nejnavštěvovanějším zemím světa.

Osobnosti

Francisco Franco (4.12.1892 – 20.11.1975)

Generál Franco byl znám pro svou autoritativní politiku, současně byl nejvyšším představitelem Španělska od roku 1939 až do své smrti. Byl označován jako Vůdce Španělska z Boží milosti. Jako dobrovolník v roce 1907 bojoval v Maroku proti povstaleckému berberskému kmeni. V bojích se vyznamenal na hodnost generála. Když v republice začala dominovat levice, protirepublikánsky smýšlejícímu Francovi se podařilo potlačit dělnické povstání a díky tomu se vypracoval až na šéfa generálního štábu. Této pozice využil k tomu, aby republikánskou armádu postupně očistil od republikánských důstojníků a podpořil důstojníky smýšlející monarchisticky. Poté, co moc v zemi převzala Lidová fronta, byl Franco znovu vypovězen, ale 1936 stanul v Maroku v čele vojenského povstání proti Lidové frontě a republice. Ve Španělsku mezitím vypukla Občanská válka, kde proti sobě stála vláda socialistů, komunistů, anarchistů a liberálů a na druhé straně pravicový povstalci podporovaní nacistickým Německem a fašistickou Itálií. Franco po těžkých a krvavých bojích zvítězil a podporovaný armádou a katolickou církví nastolil diktaturu.

Karel V. (24.2.1500 – 21.9.1558)

Byl španělským a římským králem a císařem. Díky novým državám, které získalo Španělsko v Americe, mohl Karel V. prohlašovat: „Nad mojí říší Slunce nezapadá.“ Panovníkem se stal v 17 letech a vzbuzoval nevoli a nespokojenost lidí, která vzrostla roku 1520. Když král Karel odjel do Svaté říše římské, vypuklo povstání, které se obrátilo v boj měst proti vyšší šlechtě. Po návratu byl Karel zvolen císařem a Svatá říše ho přijala s velkým očekáváním jako zástupce nového náboženského hnutí, který se uchopí reformace církve. Měl státnické nadání, ale jeho plány na obnovení císařství ve smyslu středověké svrchovanosti nad celým světem se již nehodily do jeho doby.

Laláková Martina

Zdroje:

CIA World Factbook http://www.cia.gov/

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky http://www.mzv.cz

BBC http://news.bbc.co.uk/

Business Info http://www.businessinfo.cz/

Human Right Watch http://www.hrw.org/

Wikipedia http://en.wikipedia.org/

 

Fotogalerie

Andalusie, Costa Brava, Ibiza – jsou Vám tyto názvy známé z dovolené? A víte o této zemi více? Zjistěte více o Španělsku v této galerii a na https://www.pressexpress.eu/zeme-sveta/spanelsko