Peru

Pátá nejlidnatější země Jižní Ameriky zaznamenává vysoký ekonomický růst. Nicméně podíl chudoby a nerovnoměrné distribuce bohatství zůstává vysoký. Téměř polovinu obyvatelstva tvoří potomkové původních obyvatelů Peru. Země se navíc potýká s problémy pěstování koky a produkcí kokainu.

Peru leží na západě Jižní Ameriky a zabírá 1 258 216 km². Sousedí s 5 státy, konkrétně Ekvádorem, Kolumbií, Brazílií a Chile. Teritorium Peru se tradičně rozděluje na 3 základní oblasti – pobřeží (costa) na západě, hory (sierra) tvořeny pohořím Andy a prales (selva) patřící do oblasti Amazonského pralesu na východě. Právě do posledního regionu se zahrnuje téměř 60 % z celkové rozlohy státu. Na území Peru se taky nachází nejvýše položené vysokohorské jezero Titicaca s pravidelnou lodní dopravou.

Populace Peru je multietnická a skládá se ze 45 % původních obyvatelů, kteří žili na tomto území několik století před příchodem Španělů. Právě potomci kolonizátorů a domorodých obyvatelů, takzvaní mestizos, tvoří druhou největší skupinu obyvatel s 37 %. Mezi další minority se řadí Číňané a Japonci, jejichž předkové přijeli v 19. století do Peru, aby pracovali na plantážích. Jejich komunita má dnes v zemi velký ekonomický vliv. Celkový počet obyvatelů v roce 2012 dosáhl 29,5 milionů lidí, čím se Peru umístilo na pátém místě nejlidnatějších zemí Jižní Ameriky.

Ztracené město Machu Picchu. Autorem snímku je Icelight.

Španělština je nejpoužívanějším jazykem státu, přičemž jí mluví až 84 % obyvatelů. Zároveň ale koexistuje s několika jazyky domorodých kmenů, ze kterých je nejvíc zastoupen jazyk kečuánština. Drtivá většina populace je římsko-katolického a evangelického vyznání. Největším sociálním problémem Peru je chudoba, kdy až 30 % celkové populace a více než 55 % lidí bydlících na venkově žije pod její hranicí. Důsledkem organizované vládní strategii soustředící se na hygienu a přístup k čisté vodě začal od roku 2005 klesat aspoň index podvýživy.

Historie

V dávné historii bylo Peru domovem několika vyspělých andských kultur, mezi které patřili taky Inkové. Na území Peru se nacházejí takové historické objekty jako hlavní město Inků Cuzco a ztracené město Machu Picchu. Po příjezdu španělských kolonizátorů v roce 1533 byla říše Inků zcela zničena a území se zmocnili Španělé, kteří domorodé obyvatele využívali jako zdroj levné pracovní síly. Nezávislost Peru vyhlásilo již v roce 1821, nicméně mu trvalo 3 roky, až vojsko nového státu definitivně porazilo Španěly v boji u Ayacucha. Ve válce Pacifiku 1879 – 1883 bylo Peru poraženo Chile a ztratilo provincie Arica a Tarapacá, z čeho dodnes pramení neshody mezi dvěma státy.

V devadesátých letech se o obnovu země zasloužil Alberto Fujimori.

Období demokracie a stability v roce 1919 vystřídala téměř diktátorská vláda prezidenta Augusta B. Leguía, který byl svržen v roce 1930. V 80. letech se vlády v zemi zmocnil generál Juan Velasco Alvarado, jehož vládou začalo období vojenských režimů. Demokratická obnova se začala až v roce 1990 za prezidenta Alberta Fujimori. Nicméně i prezident Fujimori se spoléhal více na autoritářské prostředky a důsledkem nespojenosti lidí v roce 2000 odstoupil. Jeho nástupcem se stal první demokraticky zvolený prezident z kečuánské minority Alejandro Toledo Manrique.

Ekonomika

Ekonomika Peru odráží různorodost povrchu tohoto státu. V oblasti hor a pobřeží leží mnoho nalezišť nerostných surovin, jako například měď, stříbro, olovo, zinek a zlato. Peru taky těží a následně vyváží ropu a zemní plyn. Díky klimatu se v oblasti daří i kávě a mnohým druhům zeleniny a ovoce. Na druhé straně pobřežní oblasti nabízejí dostatek možností pro rybolov.

Nicméně závislost na vývozu nerostných surovin a potravin vystavuje ekonomiku Peru výkyvům cen na světových trzích. Kromě toho se Peru stalo největším světovým producentem koky a v současnosti dosahuje téměř stejné úrovně ve výrobě kokainu jako Kolumbie. Kritici vojny proti ilegálnímu prodeji drog argumentují tím, že omezení výroby v jedné zemi jenom přesune obchodníky do sousedící země, a proto je potřebné proti obchodu postupovat jednotně. Nicméně obchod s drogami přispívá do ekonomiky až 17 %.

Peruánská ekonomika rostla v průměru o 6,4 % každý rok již od roku 2002, přičemž zaznamenávala stabilní výměnné kurzy a nízkou inflaci. Makroekonomický růst se připisuje novým investicím v regionu hlavně v těžebním průmyslu, který tvoří až 60 % celkového vývozu Peru. Od roku 2002 se podařilo snížit podíl lidí žijících na hranici chudoby o 23 %, nicméně stále tento problém představuje aktuální otázku pro současnou vládu.

Peru se snaží navazovat dobré zahraniční styky a udržovat politiku volného obchodu. Od roku 2006 uzavřelo obchodní dohody se Spojenými státy americkými, Kanadou, Singapurem, Čínou, Jižní Koreou, Mexikem a Japonskem. Navíc ukončilo jednání s Evropskou asociací volného obchodu a Chile. Spolu s Mexikem, Kolumbií a Chile vytvořily Pacifickou alianci, která se snaží oponovat sdružení MERCOSUR.

Domácí politika

Oficiálně Republika Peru je prezidentskou reprezentativní republikou. Podle ústavy z roku 1993 je hlavou státu a zároveň předsedou vlády prezident volený na 5 let. Od roku 2011 je v čele Peru prezident Ollanta Humala Tasso. Jeho pravou rukou je první viceprezidente Marisol Espinoza Cruz. Přestože v Peru existuje i úřad druhého viceprezidenta, ten je momentálně neobsazený. Prezident jmenuje premiéra, který ale nevykonává exekutivní moc, a podle jeho rady si prezident vybírá své ministry. Kongres je jednokomorový a skládá se ze 130 poslanců volených na 5 let. Volební právo je v Peru povinné od 18 do 70 let.

Peru se dělí na 26 regionů a 1 provincii hlavního města Lima, přičemž má každý region svojí vlastní vládu skládající se z prezidenta a rady, do níž jsou voleni zástupci na 4 roky. Jednotlivé vlády se zabývají regionálním vývojem, investicemi a veřejnými projekty ve svých oblastech. Provincie Lima je spravovaná jenom městskou radou.

Domácí politika je ještě stále poznamenaná traumatem z války, která trvala od roku 1980 až do roku 2000, mezi státem a levicovými povstaleckými skupinami Svítící dráha a Revoluční hnutí Tupac Amaru. Ve válce zemřelo přinejmenším 70 000 lidí, hlavně rolníků z oblasti And. Navíc se v poslední době stupňují protesty domorodých obyvatelů, kteří si nárokují vrácení půdy na základě svých historických nároků a na vyšší zastoupení ve správě státu.

Zahraniční politika

Prezident Alejandro Toleda od svého zvolení zlepšoval vztahy země s okolními státy. Autorem snímku je Adge.

Peru je členem Organizace spojených národů již od roku 1949 a Peruánec Javier Pérez de Cuéllar se dokonce stal generálním sekretářem OSN v letech 1981 až 1991. Od inaugurace prezidenta Alejandra Toleda v roce 2001 se zahraniční vztahy Peru, které za předcházejícího prezidenta Fujimori byly značně ochlazeny, zlepšují. V 20. století dominovaly hlavně problémy se sousedícími státy o hranice, nicméně téměř všechny již byly vyřešeny. Stále ale přetrvává konflikt s Chile o námořní hranici v Pacifickém oceánu.

Peru je zakládajícím členem Andské komunity národů, účastní se taky Organizace amerických států a jako protipól sdružení MERCOSUR se stal členem Pacifické aliance. Prioritou současného prezidenta Ollanty Humaly je navázat a zlepšit vztahy s ostatními státy nacházejícími se na území Jižní Ameriky. Nicméně Peru se zapojuje i do světové politiky, například v roce 2008 oficiálně uznalo Kosovo, na což následně Srbsko reagovalo odvoláním svého velvyslance.

Významné osobnosti

Augusto Bernardino Leguía (1863 – 1932)

Augusto Bernardino Leguía byl peruánským prezidentem hned dvakrát – v období od 1908 do 1912 a od 1919 do 1930. Jeho druhé prezidentské období bylo poznamenáno diktátorským stylem vládnutí, potlačení opozice a nerespektování ani základních ústavních civilních prav. Během jeho vlády muselo mnoho opozičních představitelů ze země utéct. Nakonec byl svržen pučem v roce 1930, zatčen a držen ve vězení až do své smrti v roce 1932.

Alberto Fujimori (*1938)

Alberto Fujimori byl peruánským prezidentem od roku 1990 až do roku 2000. Připisuje se mu snaha rozbít teroristickou organizaci Sendero Luminoso a znovuobnovení makroekonomické stability země. Byl ale kontroverzní postavou a odpůrci ho kritizovali za autoritářský styl vládnutí a porušování lidských prav. V roku 2000 odletěl do Japonska, aby se vyhnul obviněním z korupce a zneužívání lidských prav. Nicméně během návštěvy v roce 2005 v Chile byt zatčen a odevzdán do Peru. V roce 2009 byl odsouzen na 25 let vězení za vraždu, ublížení na zdraví a únosy během války proti levicovým povstaleckým skupinám v 90. letech.

Pitoňáková Andrea