Nauru

Nauru, ostrov o rozloze 21 km2, je nejmenším státem a zároveň republikou světa. Leží v Tichém oceánu a je součástí souostroví Mikronésie. Kvůli intenzivní a nešetrné těžbě fosfátů, díky níž měli jeho obyvatelé svého času nejvyšší důchod na osobu na světě, je dnes prakticky neobyvatelný a čelí zřejmě nevyhnutelnému bankrotu a ztrátě nezávislosti.

Naurská republika je ostrovní stát rozkládající se na ostrově Nauru v jižní části Tichého oceánu a je součástí britského Commonwealthu. Jeho rozloha 21 km2 z něj činí nejmenší stát světa. Jen pro představu – Praha je přibližně pětadvacetkrát větší a naše druhé největší město Brno desetkrát. Nauru obývá necelých 10 tisíc obyvatel a oficiálně nemá žádné hlavní město. Jeho úlohu ale de facto plní město Yaren.

Fosfátové pole v blízkosti laguny Buada.

Fosfátové pole v blízkosti laguny Buada.

Obyvatelé Nauru jsou jen z mírně nadpoloviční většiny původním obyvatelstvem, téměř 40 % populace jsou přistěhovalci, především z Kiribati a Tuvalu. Menší část tvoří i Evropané, Číňané, Novozélanďané nebo Vietnamci. Úředními jazyky jsou naurština a angličtina. Z hlediska náboženství je na Nauru zcela patrný evropský vliv, naprostou většinu věřících totiž představují římští katolíci a protestanti.

Historie

Novodobé dějiny nejmenšího státu jsou velmi krátké. Svou nezávislost získal teprve v roce 1968. Historici a archeologové mají ale důkazy o jeho nejméně třítisícileté existenci. V té době na ostrově žili jeho první obyvatelé, Mikronésané a Polynésané. V průběhu staletí se obyvatelstvo sdružovalo ve 12 tradičních kmenech, které jsou dodnes symbolizovány dvanácti cípy hvězdy na naurské vlajce.

V roce 1798 ostrov poprvé zaznamenali Evropané, objevila jej posádka britské velrybářské lodi Hunter. Dojem, který v ní ostrov a vystupování jeho obyvatel zanechalo, vedl k pojmenování Pleasant Island, tedy Příjemný ostrov. Pod tímto jménem byl znám až do konce 19. století, kdy jej obsadilo Německo. Ještě předtím se na něm ale začali usazovat Britové.

Vlivem obchodování a sobeckých zájmů přistěhovalců potkal původní obyvatelstvo osud podobný americkým Indiánům, když se problémem stal pro obyvatele alkohol. Závislost na něm a obchod se zbraněmi dovedly ostrov až k válce mezi tradičními kmeny. Přibližně v téže době Nauru také zažilo svého prvního a posledního diktátora, kterým se stal britský uprchlý trestanec John Jones. Tato epizoda ale trvala jen krátce, Jones byl záhy z ostrova vypuzen.

Na základě anglo-německé dohody z roku 1886 připadlo Nauru Německu, které jej o dva roky později anektovalo a připojilo k Protektorátu Marshallovy ostrovy. Německá nadvláda skončila s porážkou v druhé světové válce. Bylo to ale právě Německo, komu mohli obyvatelé ostrova děkovat za rozvoj a společenské změny, za německé „okupace“ totiž byla nalezena ložiska fosfátů. Avšak tento zdroj bohatství se nakonec proměnil v danajský dar a jeho prokletí Nauru pociťuje dodnes.

Samostatnost Nauru nezískalo ihned po skončení druhé světové války, nejprve se dostalo pod neutrální správu OSN a teprve v roce 1966 bylo prohlášeno nezávislým státem. Častěji je ale uváděn rok 1968, kdy se prohlásilo republikou.

V současné době se Nauru nachází na hraně existence, čelí bankrotu a ztrátě nezávislosti. Na vině tomu je právě těžba fosfátů, která ostrov učinila téměř neobyvatelným a rozložila jeho ekonomiku.

Ekonomika

Nauru dnes nemá žádné zdroje přírodního bohatství, jeho zásoby fosfátů byly na přelomu tisíciletí vyčerpány a v důsledku toho se ocitlo na pokraji bankrotu. Dnes je země závislá na finanční pomoci zejména Austrálie a Velké Británie.

Letiště ostrovního státu Nauru.

Letiště ostrovního státu Nauru.

Situace Nauru je nezáviděníhodná, ostrov je existenčně závislý na dovozu de facto všeho, dokonce i vody. Finanční krize, bankrot a závislost na finanční pomoci donutily Nauru rozprodat veškerý majetek, kterým disponovalo v Austrálii, aby bylo schopno splatit dluhy u amerických korporací. V současnosti na Nauru působí australští ekonomičtí odborníci, kteří mají nalézt řešení jeho problémů. Poslední, tzv. pacifické řešení, kdy Austrálie nabízela imigrantům možnost usadit se na Nauru, neuspělo.

Zahraniční politika

Naurská zahraniční politika se omezuje na členství v některých mezinárodních organizacích jako OSN, Interpol, UNESCO, Světová zdravotnická organizace (WHO) nebo G-77, což je volná koalice rozvojových států při OSN, a formální styky s USA a především Austrálií.

Domácí politika

Nauru je nejmenší republikou světa, toto zřízení přijalo 31. ledna 1968 při vyhlášení nezávislosti. V čele exekutivy stojí prezident Baron Waqa, který zároveň zastává funkci premiéra. Vládu jmenuje právě prezident z řad parlamentu, parlament naopak volí prezidenta a to jednou za tři roky. Funkční období prezidenta Waqy skončí v roce 2016. Legislativní funkce připadá kromě parlamentu i vládě.

Budova naurského parlamentu.

Budova naurského parlamentu.

Naurský parlament je jednokomorový orgán, v němž zasedá pouhých 18 poslanců volených na tři roky. Volba poslanců a prezidenta je časově odstupňovaná, kvůli odstoupení prezidenta Dawbida v červnu 2013 ale došlo k synchronizaci a mandáty nových poslanců tak vyprší, stejně jako prezidentův, v roce 2016.

Významné osobnosti

Hammer DeRoburt

Prvním naurským prezidentem se stal Hammer DeRoburt (1922–1992) a je považován za jednoho ze zakladatelů nezávislého státu. V čele země stál téměř 20 let její existence, výjimkou je pouze krátká přestávka v letech 1976 až 1978, kdy se jej pokusil vystřídat zástupce mladší generace naurských politiků. Královna Alžběta II. mu v roce 1982 udělila čestný titul rytíře.

Freddie Pitcher

Frederick William „Freddie“ Pitcher (*1967) je jedním z posledních prezidentů Nauru. Zvláštní osobnost Nauru z něj činí skutečnost, že jeho funkční období trvalo pouhých šest dnů. Tento „šestidenní prezident“ a někdejší ministr financí byl do funkce zvolen po odstoupivším Marcusi Stephenovi, již po šesti dnech ale ztratil důvěru parlamentu, když jeden z jeho z jeho stoupenců přeběhl k opozici. O návrat do parlamentu se neúspěšně pokusil v letošních volbách.

 Sedláková Tereza

Zdroje

BBC http://www.bbc.co.uk/

CIA World Factbook https://www.cia.gov/

Wikipedia http://www.en.wikipedia.org/