Maroko

Maroko je konstituční monarchií, kde král má silné pravomoci. Oficiální název země zní Marocké království. Dle Maroka je jeho součástí Západní Sahara, o což se vedou spory. Rádo by ovládlo i španělské enklávy Ceuta a Melila. Země se člení na 16 regionů, které mají omezenou samosprávu. Maroko zaujímá přední příčky produkce hašiše, pašují ho především do západní Evropy. Přes Maroko také proudí kokain z Jižní Ameriky.

Geografická charakteristika

Maroko leží v severní Africe na jejím západním rohu a jeho rozloha je 446 550 km2 (bez Západní Sahary), což řadí zemi na 58. místo na světě. Oficiálně Maroko udává svojí rozlohu 710 850 km2 (se Západní Saharou). Nejdelší hranice má s Alžírskem (1559 km). Pobřeží má dlouhé 1835 km (bez Západní Sahary). Maroko má horský terén a jeho podnebí je středomořské, ve vnitrozemí občas extrémní.

Rozlohou i počtem obyvatel je Maroko podobné Iráku. Údaje z roku 2012 ukazují, že v Maroku žije 32,3 milionů obyvatel. Přes 99 % jsou obyvateli Maročané a také přes 99 % obyvatelstva jsou muslimové. V Maroku v minulosti žila početná židovská komunita (kolem 300 000), která ale skoro celá zemi v 60. letech opustila. Stát má od roku 2011 dva oficiální jazyky, k arabštině přibyla berberština. Nicméně v úředním a obchodním styku je běžná francouzština, neboť bývalou koloniální mocností země byla Francie. Negativním jevem v Maroku je až 30 % negramotných dospělých a vysoké sociální rozdíly.

Hlavním městem Maroka je Rabat. Autorem snímku je Remi Jouan.

Hlavním městem Maroka je Rabat. Autorem snímku je Remi Jouan.

Hlavní město Rabat není největším městem. Žije v něm 700 000 obyvatel, v jeho blízkém okolí tzv. Rabat-Salé žije další milion. Čtyři města jsou v Maroku větší – Casablanca (3,3 milionů), Fes (1 milion), Marakéš (900 000) a Tanger (770 000).

Historie

První obyvatelé na území dnešního Maroka byli berberští kočovníci. V 7. století na území přicházejí Arabové a šíří islám, na který většina Berberů přešla. V 9. století místní elity vytvořily Idrissid stát s hlavním městem Fesem. Dynastie se zde na různě dlouhou dobu střídaly. Dynastie Alavitů, k níž se řadí i současný král Mohammed VI, stojí v čele země od 17. století.

Ke konci 19. století do Maroka přicházejí Španělé a vytváří protektorát v pobřežních oblastech. Počátkem 20. století je i část území pod kontrolou Francie, která se dohodla na rozdělení území se Španělskem. Ve 20. letech je potlačeno kmenové povstání v horách Rif.

Počátkem 40. let vzniká strana Istiqlal, což v překladu znamená nezávislost. V roce 1956 získává Maroko nezávislost a králem se stává Mohammed V., kterého v roce 1961 nahrazuje Hassan II., jenž vládl skoro 40 let, během nichž se musel vypořádat s pokusem nastolení republiky a bojem o Západní Saharu.

Současný král Mohammed VI. vládne od roku 1999. V roce 2003 se země musela vyrovnat s teroristickým útokem v Casablance, při němž zemřelo více než 40 lidí. Byla ustanovena komise Pravda, která v roce 2005 označila, že za vlády krále Hassana II. došlo k porušování lidských práv a skoro 600 lidí bylo zabito. Odškodnění bylo přiznáno skoro 9 000 lidem. K velkému teroristickému útoku došlo v Marakeši v roce 2011, kdy zemřelo 17 lidí. Ve stejném roce vyšli Maročané do ulic a požadovali reformy, král Mohammed VI. jim vyhověl a předložil k referendu novou ústavu.

Katedrála v Casablance. Město proslulo i stejnojmenným černobílým filmem. Autorem snímku je Bjørn Christian Tørrissen.

Katedrála v Casablance. Město proslulo i stejnojmenným černobílým filmem. Autorem snímku je Bjørn Christian Tørrissen.

Politika

V Maroku je největší světskou i náboženskou autoritou král, zároveň je šéfem armády, jmenuje premiéra, může ho i odvolat a má pravomoc rozpustit parlament. Navzdory reformě z roku 2011 má král stále široké pravomoci a kritizovat ho je trestné.

Maroko má dvoukomorový parlament. Sněmovna má 395 členů a je volena každých 5 let. Poslední volby se konaly v listopadu 2011. Zvítězila Strana spravedlnosti a rozvoje (107 křesel) před druhou Istiqlal (60), následovaly a Národní shromáždění nezávislých (52), Strana původnosti a modernity (47), Socialistický svaz lidových sil (39), Lidové hnutí (32), Konstituční unie (23) a Strana pokroku a socialismu (18). Celkem bylo do Sněmovny zvoleno 18 stran a hnutí. Král Mohammed VI. jmenoval 3. 1. 2012 vládu premiéra Abdellilah Benkirane, ve které jsou zastoupeny čtyři strany – Strana spravedlnosti a rozvoje, Istiqlal, Lidové hnutí a Strana pokroku a socialismu. Vláda vydává prohlášení, které musí schválit Parlament a tím jí vyslovit důvěru. Vláda má výkonnou moc. Na zasedání jí předsedá král.

Druhou komoru je Sněmovna poradců, která má v současnosti 270 členů, ale počet členů má být snížen na 120. Vždy třetina má být obměněna každé 3 roky, ale poslední obměna byla v roce 2009. Členové jsou z 60 % voleni představiteli samosprávy a ze 40 % představiteli zaměstnaneckých, odborových a profesních organizací.

Maroko je členem řady mezinárodních organizací (OSN, MMF, MAAE, WHO, apod.) a regionálních organizací (LAS, Svaz arabského Maghrebu, Africká rozvojová banka, Unie pro Středomoří, apod.). S Českou republikou má Maroko podepsáno řadu bilaterálních smluv.

Ekonomie

Ekonomická situace v Maroku je v porovnání s jinými státy severní Afriky lepší. Marocká ekonomika je otevřená, založena na liberalizaci, státních investicích a na silné domácí poptávce. Stát se chce v budoucnu zaměřit na diverzifikaci domácí produkce a konkurenceschopnost.

Mezi léty 2000 až 2009 byl růst HDP kolem 4,6 %. Rok 2010 přinesl zpomalení, ale o rok později byl růst 4,8 %. Nicméně růst v roce 2012 je odhadován na 2,4 % a v roce 2013 se počítá s růstem přes 4 %.

V roce 2011 byl pozitivní růst ekonomiky způsoben především díky oblasti služeb (telekomunikace, obchod a státní sektor) a stavebnictví. V roce 2012 byl růst nižší v zemědělském sektoru v důsledku malých srážek a pokles příjem z cestovního ruchu a zahraniční poptávky, naopak rostlo zejména stavebnictví, těžba a zpracování nerostných surovin, telekomunikace. V roce 2013 se počítá, že pozitivní čísla budou díky obnově zemědělství.

Nezaměstnanost se daří držet pod 10 %, ale podíl mezi mladými je skoro 20 % a hrozí tedy ekonomická emigrace. Odhaduje se, že kolem 3 milionů Maročanů žije v Evropě. Ročně posílají svým rodinám až 6,5 miliard USD. Největší podíl na zaměstnanosti má zemědělství, kde pracuje kolem 40 % zaměstnaných lidí. Přibližně 15 % lidí žije pod hranicí chudoby.

Významné osobnosti

Král Hassan II. (1929- 1999)

Král byl považován za přímého potomka proroka Mohammeda. Nastoupil na trůn po náhlé smrti svého otce v roce 1961. Dva roky poté uspořádal první všeobecné volby, ale následně pozastavil činnost Parlamentu na 10 let. Upevnil si moc potlačením opozice. Byl obviňován z porušování lidských práv. Značné finance vynaložil za boj o Západní Saharu. V roce 1975 vyslal 350 000 tisíc neozbrojených Maročanů do Západní Sahary, aby tím demonstroval lidovou podporu pro anexi tohoto území.

Král Mohammed VI. (1963- ?)

Současná hlava Maroka král Mohammed VI s bývalým americkým prezidentem George Bushem mladším.

Současná hlava Maroka král Mohammed VI s bývalým americkým prezidentem George Bushem mladším.

Vystudoval stejně jako jeho otec práva. Již v 90. letech zastupoval svého otce na řadě jednání. Od roku 1999 stojí v čele Maroka, je nejen světským králem, ale i knížetem věřících. Vysloužil si označení „strážce chudých“. Prosadil ekonomické reformy, které přilákaly do země zahraniční investory, a změnu zákona, díky němuž mají ženy větší práva.

Abdelilah Benkiraneh (1954- ?)

Vystudoval fyziku na Univerzitě Mohammeda V. a stal se profesorem. Je vlastníkem a ředitelem soukromé školy v Salé. Od roku 1997 zasedá v Parlamentu. V roce 2008 byl zvolen předsedou Strany spravedlnosti a rozvoje a v  roce 2011 byl jmenován premiérem. Jeho politika je demokratická a islamistická.

Barbora Sedlářová

Zdroje

BBC www.bbc.co.uk

Business info www.businessinfo.cz

CIA World Factbook www.cia.gov

Encyclopaedia Britannica www.britannica.com

Lonely Planet www.lonelyplanet.com

MZV ČR www.mzv.cz