Katar

Katar je absolutistickou monarchií menší rozlohy, jejíž hlavní příjmy plynou z nerostného bohatství. Průměrný příjem na obyvatele patří mezi nejvyšší na světě, výraznou část populace avšak tvoří zahraniční pracovníci. Navzdory menší rozloze se Katar úspěšně staví do role nezávislého mediátora v konfliktech.

Stát Katar se rozkládá na Katarském poloostrově a několika přilehlých ostrůvcích v Perském zálivu. Jeho jediným sousedem je Saúdská Arábie, se kterou sdílí asi 60 kilometrů suchozemské hranice, délka pobřeží je naopak 563 kilometrů. Svou rozlohou necelých 11 500 km2 je zhruba 7x menší než Česká republika. Většinu z rozlohy Kataru tvoří poušť, proto více jak polovina z téměř 1,7 milionu obyvatel žije v hlavním městě Doha.

Z celkového počtu obyvatel je však pouze cca 200 000 osob katarské národnosti, zbytek tvoří cizinci s dlouhodobým pobytem, původem většinou z arabských či asijských zemí.  Cizinci zde fungují jako tzv. „gastarbeitři“, kteří zajišťují 93 % veškeré pracovní síly v Kataru. Výraznou měrou se podílejí na enormním ekonomickém růstu země a na masivní výstavbě v Doha a jeho okolí.

I přes pestrost národnostního složení katarské populace je hlavním náboženstvím sunnitský islám wahhábovského směru (85 %), což naznačuje propojení se Saudskou Arábií, kde je wahhábismus také hlavním náboženstvím. Islám, respektive islámské právo šaría, je zakotven v katarské legislativě. Přes tento jistý náboženský konzervativizmus jsou katarské zákony relativně tolerantní k praktikování odlišné víry, pokud se tak děje v soukromí. Důvodem k tomu je závislost Kataru na zahraničí, nemuslimské pracovní síle, turistice a obchodním vazbám.

Historie

Katar byl dlouhou dobu na periferii světa. Téměř až do poloviny 20. století byla jeho ekonomika závislá na obchodu s perlami, které se v tamních vodách hojně vyskytovaly. První kontakt se západní civilizací byl navázán až v 19. století, kdy Velká Británie uzavřela se všemi státy regionu smlouvy zajišťující britským lodím klidnou plavbu do Indie. Na přelomu 19. a 20. století se Katar dostal zhruba na 40 let do sféry vlivu Osmanské říše. Po konci první světové války se Katar výměnou za vojenskou ochranu stal de facto britskou kolonií. Právě Britové iniciovali geologické průzkumy, které na konci 30. let objevily v Kataru ložiska ropy. Tím byla zcela změněna dosavadní podstata země a po druhé světové válce začal, tehdy pod britskou patronací, bezprecedentní ekonomický růst. Na konci 70. let oznámila Velká Británie svůj odchod z regionu a po neúspěšném jednání o vzniku federace mezi Bahrajnem, Katarem a současnými Spojenými arabskými emiráty vyhlásil Katar roku 1971 nezávislost.

Ekonomika

Již od objevení nerostného bohatství živily růst a rozvoj katarské ekonomiky zejména těžba a export ropy a zemního plynu. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu (MMF) z let 2010 a 2011 se katarské HDP pohybovalo okolo 98 000 USD na osobu, což je nejvíc na světě následované Lucemburskem se 70 000 USD na osobu. I z hlediska ekonomického růstu je Katar na špičce, neboť s růstem 14,1 % HDP za rok 2011 obsadil na globálním žebříčku 4. místo.

Katar staví svou ekonomiku zejména na těžbě a exportu fosilních paliv. Ačkoliv země kontroluje 1,5 % světových zásob ropy a obstarává téměř 2 % světové produkce, jeho skutečné bohatství leží v zemním plynu. Díky obrovskému ložisku v Perském zálivu, o které se částečně dělí s Iránem, kontroluje Katar 12 % světových (zatím známých) zásob zemního plynu. Více má už jen Irán a Rusko. Kvůli problematičtějšímu transportu plynu investuje Katar značné prostředky do technologie jeho zkapalňování (LNG), zejména spolu s USA, které mají zájem od Kataru tuto komoditu odebírat. Již v současné době je Katar největším světovým exportérem LNG s tím, že všechny projekty na jeho produkci ještě nejsou dokončené. Země má tak velice slibnou náhradu za ropná ložiska, která podle odhadů při současném tempu těžby „vyschnou“ kolem roku 2023.

Důsledkem ekonomického poklesu z důvodu klesajících cen ropy v 80. a 90. letech 20. století se rozhodla katarská vláda diversifikovat ekonomiku země. Novým progresivním odvětvím se stal zejména finanční sektor, který se založením Katarského finančního centra v roce 2005 dostal na světovou úroveň. Velké investice směřují i do turistického ruchu, čímž souvisí výstavba moderních hotelů a mrakodrapů v metropoli Doha. Katar také uspěl s žádostí o pořádání Fotbalového mistrovství světa v roce 2022, stát již zahájil velkolepé projekty financované z ropných peněz, které mají za 9 let představit Katar v tom nejlepším světle.

Megalomanské projekty často čelí kritice pro svou přílišnou ekologickou náročnost (nutnost dovážet stavební materiály ze vzdálených lokalit, nebo energetické nároky na chlazení prostorů během letních veder). Katar proto během konference OSN o změnách klimatu, kterou hostil v roce 2012, představil ambiciózní plán na využití solární energie, či na výstavbu nového ekologického města. Tyto kroky mohou posílit turistický ruch v Kataru a posílit image Doha coby města budoucnosti.

Zahraniční politika

Z hlediska zahraniční politiky je Katar aktivní zemí. Již během první války v Zálivu v letech 1990 a 19911 poskytl své území jednotkám NATO, následně se do bojů zapojily i vlastní katarské síly. Od roku 2002 se na jeho území nachází americká letecká základna Al Udeid a během invaze do Iráku (2003) sídlilo v Kataru velitelství amerických sil.

Katar se rovněž snaží v řadě konfliktů hrát roli nestranného mediátora a v Doha se často scházejí nejrůznější delegace k jednáním u kulatého stolu. Katar se tak v posledním desetiletí angažoval například v konfliktech v Afghánistánu, Etiopii, Iráku, Izraeli, Libanonu, Súdánu, Sýrii nebo Jemenu, zejména při událostech Arabského jara roku 2011 byl Katar aktivní.

Domácí politika

Katar je absolutistickou monarchií v čele s vládnoucí rodinou Al Thani, současným emírem je Hamad bin Khalifa Al Thani. Ten, spolu s Radou ministrů, kterou jmenuje, tvoří politiku státu a drží i moc výkonnou. Zákonodárnou moc představuje Rada ministrů, veškeré zákony, které navrhne Rada ministrů, musí po projednání v Poradním shromáždění schválit sám emír.  Politické mandáty nejsou obsazovány volbami, veškeré posty jmenuje emír. V roce 2013 nicméně emír přislíbil vypsat volby do Poradního shromáždění, ve kterých budou zvoleny 2/3 jeho členů. Tato změna je zakotvena již v první katarské ústavě z roku 2005, volby však od té doby byly několikrát odloženy. Jediným voleným orgánem je Centrální komunální rada, která má pouze poradní pravomoci v záležitostech lokálního charakteru, nicméně do této rady mohou volit a být voleny i ženy.

Z hlediska lidských práv je avšak Katar hodnocen poměrně negativně. Současný emír však od svého nástupu v roce 1995 provedl určitou liberalizaci společnosti, včetně uvolnění médií. Politické strany jsou v Kataru zakázány, vzhledem k míře blahobytu, roční příjem na jednoho Katařana činí 400 000 USD, a otevřenosti světu však není na změnu politického systému vyvíjen téměř žádný tlak. Kritika se nicméně vznáší k zacházení s zahraničními pracovníky, po jejichž příjezdu do země jsou jim často zabavovány pasy a jsou nuceni žít v nevyhovujících podmínkách.

Významné osobnosti

Jassim bin Mohammed Al Thani

Katarský emír (asi 1825 – 1913) je pokládán za zakladatele moderního katarského státu, který sjednotil kmeny v oblasti Katarského poloostrova a zajistil stabilitu. Od roku 1871 chránil Katar před snahou Osmanské říše získat nad ním rozhodující kontrolu. Jeho neochota k podvolení se Osmanům vyvrcholila v bitvě u Al Wajbah, kde porazil osmanské vojsko.

Hamad bin Khalifa Al Thani

Současný katarský emír (* 1952) stojí v čele země od roku 1995. Během 90. let přebíral stále více povinností od svého otce a nakonec ho sesadil roku 1995 při nekrvavém palácovém převratu. Emírem byl korunován roku 2000. Za jeho podpory byla založena televize Al-Jazeera, v zemi provedl i částečné demokratizační reformy.

Skupa Marek

Zdroje

BBC http://www.bbc.co.uk/

BP Statistical Review of World Energy June 2012

CIA World Factbook http://www.cia.gov/

Economy Watch http://www.economywatch.com/world_economy/qatar/

Foreing Policy http://www.foreignpolicy.com/

Human rights watch http://www.hrw.org/

International Monetary Fund http://www.imf.org/

Wikipedia http://www.en.wikipedia.org/

 

Fotogalerie

Fotogalerie dokreslující podobu země Blízkého východu ukazuje zejména rozkvět dříve chudého státu. Dnes je Katar díky ropě zemí s vysokou životní úrovní.