Itálie

Italská republika leží v jižní Evropě na Apeninském poloostrově, k níž náleží dva velké ostrovy ve Středozemním moři – Sardinie a Sicílie. Itálie je zakládajícím členem EU a G8 a je členem OSN, NATO, Rady Evropy, Schengenského prostoru a Eurozóny. Itálie je vysoce rozvinutý průmyslově-zemědělský stát, nejrozvinutější v jižní Evropě. Uvnitř samotného státu je velký rozdíl mezi průmyslovým severem a zemědělským jihem, což zapříčiňuje i separatistické tendence na severu především v Lombardii.

S téměř 60 miliony obyvatel patří k nejlidnatějším zemím Evropy a má 4. nejstarší populaci na světě. Téměř 98 % občanů se hlásí k italské národnosti a 97 % obyvatel vyznává katolické vyznání. Administrativně se země dělí na 20 krajů a 109 provincií. Měnou je od roku 2002 euro, které nahradilo liru.

Historie

Již ve starověku na italském území existovalo mnoho městských států založených Etrusky v rámci řecké kolonizace. V 8. století př. n. l. se pak z několika osad konsolidovalo nové město Řím, které po více než 1000 let určovalo dění na Apeninském poloostrově. Římská říše se rozpadla roku 476 n. l., přesto Řím zůstával centrem křesťanství.

Velké sjednocení jednotlivých států v Italském království provedl král Viktor Emanuel II., ke kterému se přidávaly i další státy (Benátsko, Papežský stát). Itálie vznikla roku 1861 spojením dvou států na Apeninském poloostrově a v roce 1870 se Řím stal hlavním městem.

V první světové válce Itálie bojovala na straně Dohody a po válce si připojila území Jižního Tyrolska a přístav Terst. V roce 1922 se po pochodu na Řím stal předsedou vlády Benito Mussolini a vytvořil fašistickou diktaturu, s níž postupně ovládl celou zemi. Roku 1939 Fašistická Itálie obsadila Albánii a v roce 1940 zaútočila na Řecko. Mussoliniho spojenectví s hitlerovským Německem za druhé světové války vedlo nakonec k porážce Itálie v roce 1943. Království bylo v roce 1946 nahrazeno demokratickou republikou.

Vnitropolitický systém

Italská republika je státním zřízením zastupitelskou demokracií s dvoukomorovým parlamentem rozděleným na dolní komoru Poslaneckou sněmovnu a horní komoru Senát. Zástupci do obou komor jsou voleni poměrným volebním systémem na pětileté funkční období. V čele státu je od roku 2006 prezident Giorgio Napolitano.

Mezi hlavní politické strany patří strana Lid svobody (PdL), která vznikla roku 2009 spojením stran Forza Italia Silvio Berlusconiho a Národní aliance Giancarla Finiho. Od léta 2010 se prohlubovaly koaliční spory mezi premiérem Berlusconim a předsedou sněmovny Finim. Předseda Fini a jeho příznivci se pak od strany Lid svobody odtrhli do nové frakce a posléze nové strany Budoucnost a svoboda pro Itálii (FLI).

Další velkou stranou je Liga Severu (LN) v čele s Umbertem Bossim, což je autonomistická strana, která radikálně oponuje centristické formě státu a dopadům jejího daňového systému a jejíž prioritou je fiskální federalismus.

Největší stranou levého středu je Demokratická strana (DP) v čele Pierem Luigim Bersanim, která se hlásí k odkazu Romana Prodiho a vznikla sloučením několika menších stran v procesu sjednocování italské levice.

Další středolevou stranou je Itálie hodnot (IdV), jejímž zakladatelem je bývalý soudce známý z období vyšetřování politiků v rámci akce „Čisté ruce“ Antonio di Pietro. Výraznou stranou je Unie středu (UdC), což je koalice sjednocující křesťanskodemokraticky orientované středové strany Křesťanskodemokratický svaz (UD) a Federativní občansko-lidové hnutí (MFVP) v čele s Pier Ferdinando Casinim.

V průběhu léta 2011 vláda přijala řadu úsporných opatření, aby odvrátila krizi na dluhopisovém trhu. Po stupňujícím se vnitropolitickém i zahraničním tlaku podala vláda premiéra Berlusconiho demisi. Složením nové vlády prezident pověřil Maria Montiho, známého ze svého desetiletého působení v Bruselu ve funkci eurokomisaře. Hlavním úkolem Montiho úřednického kabinetu, který vedl Itálii až do voleb na jaře 2013, bylo obnovení důvěry finančních trhů a realizace strukturálních reforem. Parlamentní volby na počátku roku 2013 skončily politický patem. V poslanecké sněmovně sice získal většinu předseda Bersani a jeho DP, ale v Senátu žádná strana nedosáhla většiny.

Ekonomika

Itálie je vysoce rozvinutý průmyslově-zemědělský stát, který je rozdělena na vysoce průmyslový sever a méně rozvinutý zemědělský jih. Zatímco je sever ovládaný především soukromými společnostmi, jih se potýká s vysokou nezaměstnaností. Rozdíl mezi severem a jihem zapříčiňuje separatistické tendence na severu především v Lombardii

Italské hospodářství je velkou měrou řízeno malými a středně velkými podniky produkujícími kvalitní spotřební zboží. Rozvinutá je i šedá ekonomika, která podle některých odhadů činí až 15 % HDP. Itálie se pomalu přesouvá k realizaci nutných strukturálních reforem jako například odlehčení vysoké daňové zátěže nebo přepracování současného strnulého trhu práce. Oficiální veřejný dluh Itálie se pohybuje nad 120 % HDP a fiskální deficit se blíží k 3% hranici.

Itálie je známa strojírenstvím, především dopravním, díky společnost FIAT Holding, která sdružuje společnosti FIAT, Iveco, Ferrari, Lancia, Alfa Romeo, Maserati, a společnosti vyrábějící zemědělské stroje a vlaky. Itálie je pátá na světě ve stavbě lodí. Itálie je po Číně a Hongkongu třetí největší vývozce (28 miliard USD) a sedmý největší dovozce textilních výrobků (15 miliard USD). V potravinářství je významná produkce vína, cukru, masa, mléka, sýrů, těstovin, vlny a rybích výrobků.

Itálie patří mezi turisticky nejnavštěvovanější státy světa. Zemi ročně navštíví mezi 40 a 105 miliony turistů a turismus zde přitom tvoří asi 12 % HDP.

Osobnosti

Silvio Berlusconi (29. září 1936) je italský politik a podnikatel, bývalý předseda vlády Itálie a zároveň nejdéle sloužící poválečný politik v této funkci. Předsedou vlády byl naposled v letech 2008 – 2011, dále v letech 2001 – 2006, 1994 – 1995. Necelý rok byl i ministrem zahraničních věcí, ministrem financí a ekonomického rozvoje. V současné době je předsedou středopravé strany Lid svobody (Forza Italia). V roce 1962 jím založená firma Edilnord postavila významnou část milánského předměstí a podle jeho odpůrců stály za úspěchem jeho firmy tajné úmluvy a finanční spojenectví s italskými stranami. Expremiér Berlusconi je považován za druhého nejbohatšího muže v Itálii a vlastní velké mediální impérium Mediaset, kvůli kterému byl obviňován, že ovlivňuje veřejné mínění ve svůj prospěch. Berlusconi stál před soudem již více než dvacetkrát kvůli rozličným obviněním (spolčení s mafií, falšování účetnictví, zpronevěru, daňové podvody a dětskou prostituci) a odsouzen třikrát za křivé svědectví, za ilegální financování politické strany a za krácení daní. Naposledy byl odsouzen 2013 na jeden rok do vězení a pokutu 104 000 USD za zveřejněný přepis odposlechů lídra opozice Piera Fassina, které byly kvůli probíhajícímu vyšetřování v tajnosti. Do vězení přesto nikdy nenastoupil.

Benito Mussolini (29. července 1883 – 28. dubna 1945) byl italský premiér, politik a diktátor, spolutvůrce a průkopník fašismu. Od roku 1908 byl novinářem, poté se stal šéfredaktorem italských socialistických novin Avanti!. Po vypuknutí první světové války se rozešel s názory socialistické strany a stal se zastáncem vstupu do války na straně Dohody. Roku 1919 založil svoji organizaci Fasci di Combattimento,která se po dvou letech změnila ve fašistickou stranu Partito Nazionale Fascista. Roku 1922 zorganizoval pochod na Řím a vynutil si jmenování předsedou vlády a zahájil velké reformy, během nichž neustále zvyšoval své pravomoci a od roku 1925 vládl jako diktátor. Mussoliny se stal politickým vzorem Adolfa Hitlera. Za podpory Hitlera ustanovil na území ovládaném Německem diktaturu tzv. Italskou sociální republiku, která ale neměla dlouhého trvání. Nakonec byl popraven antifašistickým bojovníkem Waltrem Audisiem.

Laláková Martina

Zdroje:

Wikipedia http://wikipedia.org/

Business Info http://www.businessinfo.cz/

 

Fotogalerie

Itálie je v poslední době známá především díky své ekonomické situaci, která je zatížena dlouhou dobu krizí. V této době potřebuje země pevnou vládu, která bude ochotná pokračovat v úsporných opatřeních. Jaká je situace a jaké jsou možnosti? Vše se dozvíte v analýzy na https://www.pressexpress.eu/analyzy/politicky-labyrint-italie-kdo-nej-nakonec-vyjde-jako-vitez A že není Itálie jen symbol krize, ale je také zemí vína, historických památek, slunečných pláží a rychlých aut se podívejte v naší galerii a vše podstatné si přečtěte na https://www.pressexpress.eu/zeme-sveta/italie