Irák

Irák je parlamentní republika v čele s prezidentem. Oficiální název zní Irácká republika a skládá se z 18 provincií. Na severu země je autonomní oblast Kurdistánu. Irák se rozkládá na území starověké Mezopotámie, kolébky civilizovaného světa. Hlavním zdrojem příjmů je ropa. V posledních letech je země spojována s teroristickými útoky a násilím. Irák je součástí mnohých mezinárodních a regionálních organizací.

Geografická charakteristika

Irák leží v jihozápadní Asii, tedy na Blízkém východě a jeho rozloha je 438 317 km2, což ho řadí na 59. místo na světě. Na jihu sousedí se Saúdskou Arábií a Kuvajtem, na západě s Jordánskem a Sýrií a na severu s Tureckem. Na jihu má Irák i vodní pobřeží, ale je jen 58 kilometrů dlouhé. Většina jeho území pokrývá poušť, kde jsou mírné zimy a horké a suché léta.

Rozlohou je Irák asi 6 krát větší než Česká republika, svou populací nicméně převažuje, pohybuje se kolem 32,7 milionů obyvatel. Oficiální sčítání proběhlo naposledy na celém území v roce 1987. Irák je v počtu obyvatel na 39. místě na světě. Většina obyvatel jsou Arabové, významnou menšinu tvoří Kurdové (kolem 15 až 20 %), kteří žijí na severu země. Další minority tvoří 5 % obyvatelstva, např. Turkmeni či Asyřané.

Většina obyvatel jsou muslimové. Důležité pro vývoj v zemi je jejich rozdělení na většinové šíity (přes 60 %) a menšinové sunnity. Křesťanská minorita se po pádu režimu prezidenta Saddáma Husajna ještě v zemi zmenšila. Skoro 70 % obyvatel žije ve městech.

1280px-Kerbela_Hussein_Moschee

Hlavní město je Bagdád, který leží ve středním Iráku na řece Tigrid, obývá ho mezi 6 a 7 milionů lidí. Bagdád je Araby nazýván Město míru (Dar as-Salám). Bylo založeno v roce 762. Protože mělo kruhovou hradbu, říkalo se mu také Kruhové město. Irák má dalších 5 milionových měst – Basra, Sulaimaniya, Mosul, Erbil a Kirkúr a hranici milion se blíží Nadžáf.

Historie

Irák byl na počátku 20. století součástí upadající Osmanské říše. Jednalo se o tři vilájety Bagdád, Basra a Mosul. Území dnešního Iráku připadlo po první světové válce Velké Británii a stalo se jejím mandátním územím, nezávislost získal Irák 3. října 1932 jako monarchie.

V červenci 1958 došlo v Iráku k převratu vedenému Svobodnými důstojníky. Do čela země se dostal Abd al-Karím Qásim. O pět let později došlo 8. února k vojenskému převratu. V roce 1968 se stal prezidentem Ahmad Hasan al-Bakr a ve stejný den byla utvořena Rada revolučního velení (RRV), která disponovala sedmi členy. Strana Baas měla vojenské křídlo a civilní, jemuž velel Saddám Husajn. Počátkem 70. let byli generálové zbaveni funkcí a postupně se Saddám Husajn stal druhým nejdůležitějším mužem Iráku.

V roce 1972 došlo ke znárodnění Iraq Petroleum Company. Členové strany Baas věděli, že příjmy z ropy jim pomohou při rozvoji země. Baasisté chtěli zničit bohatou třídu občanů a zavést socialistické hospodářství. Média a kultura byly pod přísnou cenzurou, životní úroveň nicméně pomalu Iráčanů stoupala.

V roce 1979 se stal prezidentem Saddám Husajn, jenž o rok později začal válku Iráku proti Íránu. Írán pozastavil kontroly na hranicích, díky čemuž mohli Kurdové nakoupit nové zbraně a jejich vůdci se vrátili do Iráku. Oficiálně spor mezi Irákem a Íránem byl o hraniční řeku Šatt al-Arab, která ústí do Perského zálivu. Pravou příčinou války měla být údajná snaha prezidenta Husajn svrhnout íránský režim vůdce Chomejního, protože se obával šíření islámské revoluce. Podle OSN Irák proti íránským pozicím použil chemické zbraně roku 1986 během války, která trvala 8 let.

Navzdory zadluženosti Irák i nadále zbrojil a 2. srpna 1990 napadl Kuvajt. O šest dní později Irák prohlásil Kuvajt svou nedílnou součástí. Na podzim 1990 byly shromážděny mezinárodní jednotky o počtu půl milionu vojáků ze 30 států světa v Saudské Arábii. Kuvajt byl osvobozen koncem února 1991.

Mezinárodní operace využili Kurdové na severu a šíité na jihu Iráku, když povstali proti vládnoucímu režimu. Zpočátku se jim dařilo. Následně na ně zaútočila Republikánská garda a bylo povstání rychle potlačeno. Údaje hovoří až o 300 000 mrtvých a 2,5 milionů uprchlíků.

Konflikt Irák zasáhl ještě více než boj s Íránem. Důležitou rezolucí pro budoucnost Iráku byla rezoluce č. 687, přezdívána Matka všech rezolucí, která obsahovala podmínky pro příměří, sankce proti Iráku, ustanovení demilitarizované hraniční zóny mezi Irákem a Kuvajtem, založení mezinárodní inspekce pro kontrolu všech zbraní v Iráku (UNSCOM). Byla zřízena i bezletová zóna nad kurdskými oblastmi a o rok později i nad jižní částí Iráku obývané šíity.

1280px-Iraq-patrolPo teroristickém útoku 11. září 2001 v USA americký prezident George Bush mladší zahájil válku proti terorismu a svou pozornost zaměřil na Afghánistán a Irák. Přestože šéf inspektorů OSN Hans Blix neoznámil, že má důkazy o zakázaných zbrojních programech, tak 20. března 2003 USA a jeho spojenci zahájily operaci Irácká svoboda.

Válku mohl celý svět sledovat téměř v přímém přenosu v televizi. Země se propadla do násilí, na 2 miliony lidí uprchlo a přes 100 000 bylo zabito. V roce 2004 byla správa země předána zpět do rukou Iráčanů. O rok později se konaly první volby, ale byly blokovány sunnity. Posledních několik let v Iráku dochází k sebevražedným atentátům a počty mrtvých Iráčanů jsou vysoké.

Politika

Irák je parlamentní federativní republikou v čele s prezidentem. Sněmovna reprezentantů má 325 členů a je volena každé 4 roky. Poslední volby do ní proběhly v březnu 2010. Ústava počítá s určitou samosprávou Kurdistánu. Volební systém je proporční a část křesel je rezervována pro menšiny a jedna čtvrtina míst pro ženy.

Poslední parlamentní volby se konaly 6. března 2010, a přestože je doprovázelo násilí, mezinárodní pozorovatelé je uznali za regulární. Zvítězilo Irácké národní hnutí (91) o dvě křesla před Koalicí právního státu (89). Obě koalice z prvních dvou míst jsou označovány za sekulární. Třetí místo obsadila Irácká národní aliance (70), která reprezentuje šíitské religiozní strany. Větší odstup měla Aliance Kurdistánu (43) a pak další strany, které si rozdělily zbylých 30 křesel.

Trvalo devět měsíců, než byla nová vláda jmenována. Jmenování předcházela dlouhá politická vyjednávání. Staronovým premiérem se stal Nuri al-Maliki. V kabinetě sedí 42 ministrů, což vládu činí největší v irácké historii. Přestože je v kabinetu na čtyři desítky ministrů, některá ministerstva si ponechává premiér al-Maliki, například ministerstvo obrany, vnitra či národní bezpečnosti. V březnu 2013 se část ministrů odmítlo účastnit zasedání vlády v protestu proti premiérovi. Jejich funkcí byli pověřeni úředníci.

Prezidentem Iráku je od dubna 2005 Jalal Talabani, který ale de facto od prosince 2012 funkci nevykonává poté, co prodělal infarkt. Další prezidentské volby se budou konat v polovině července.

1280px-Barack_Obama_&_Jalal_Talabani_in_Baghdad_4-7-09

Prezident USA Barack Obama a prezident Iráku Jalal Talabani

Ekonomie

Válečné konflikty od počátku 80. let zdevastovaly zemi. Díky zvyšující se produkci ropy se zlepšuje situace v zemi. Ropa a zemní plyn představují přes 90 % příjmů státu, zároveň je Irák třetím největším exportérem ropy na světě.

V dalších odvětvích hospodářství nicméně země nevyniká a musí skoro většinu komodit dovážet, Irák navíc trpí trvalým nedostatkem elektrické energie. Zemědělství je v zoufalém stavu, nyní je jen na desetině stavu před válkou. Zavlažovací systémy jsou zastaralé. Zlepšuje se oblast služeb a telekomunikace. Zdravotní péče je v Iráku jedna z nejhorších v regionu, v současnosti se pracuje na založení zdravotních pojišťoven.

Silniční doprava se po válce v zemi poměrně zlepšila, ale železnice téměř nefunguje. V Iráku funguje 5 mezinárodních letišť a desítky menších letišť pro vnitrostátní lety. K námořní dopravě slouží přístav Umm al-Qasr.

Lepší situace je v irácké autonomní oblasti Kurdistán, kam míří řada zahraničních investorů. Do Iráku mířila v posledních letech značná pomoc z celého světa. Díky příjmům z ropy by mělo postupně docházet k jejímu ochabnutí.

Významné osobnosti

Saddám Husajn (1937 – 2006)

Iraq,_Saddam_Hussein_(222)Saddám Husajn se účastnil atentátu na prezidenta Qásima v roce 1958, důsledkem čehož musel uprchnout do Sýrie a posléze do Egypta. Poté, co se dostal Ahmad Hasan al-Bakr na vrchol moci, Husajn se k němu připojil. Postupně se stával druhým nejdůležitějším mužem v Iráku. V roce 1979 byl jmenován prezidentem Iráku a v jeho čele stál téměř čtvrt století. Přestože zpočátku jeho vláda přinesla zlepšení životní úrovně Iráčanů, častěji je spojován s násilím na vlastním obyvatelstvu a válkami. U soudu byl obviněn z genocidy a válečných zločinů a byl odsouzen k trestu smrti byl za masakr šíitů v roce 1982. Následně byl 30. prosince 2006 pověšen.

Nuri al-Maliki (1950 – ?)

Premiér Nuri al-Maliki se připojil ke straně Dawa, která stála v opozici vůči prezidentovi Saddámu Husajnovi, proto musel později uprchnout z Iráku. V exilu koordinoval protirežimní aktivity. V roce 1980 byl v Iráku odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti. Vrátil se do země po svržení režimu prezidenta Husajna. Od roku 2006 je premiérem Iráku.

Sedlářová Barbora

Zdroje:

Aswat al-Iraq en.aswataliraq.info

BBC http://www.bbc.co.uk/

Biography http://www.biography.com

Businessinfo www.businessinfo.cz

CIA World Factbook http://www.cia.gov/

INTER-PARLIAMENTARY  UNION www.ipu.org/

MZV ČR www.mzv.cz

SEDLÁŘOVÁ, Barbora. Válka v Iráku, Příčiny a následky. Plzeň, 2011. bakalářská práce (Bc.). ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI. Fakulta filozofická

HODER, Lukáš. Stabilizace a demokratizace Iráku Po úspěšné stabilizaci země záleží její demokratický vývoj na Iráčanech. Revue politika (http://www.revuepolitika.cz/clanky/1282/stabilizace-a-demokratizace-iraku)