Francie

Francouzská republika s hlavním městem Paříž se nachází v západní Evropě, která je často kvůli svému tvaru nazývána L´Haxagone, tedy šestiúhelník. Zemi tvoří i tzv. Zámořská Francie, která zahrnuje území v Karibiku, Severní a Jižní Americe, Indickém oceánu a Oceánii. Je členskou zemí NATO a je jedním ze zakládajících členů EU a OS a stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta. Francie je také členem sdružení nejvyspělejších států světa G8 a uznávanou nukleární mocností. Ekonomika Francie je postavena na kombinaci soukromých firem a společností s výrazným podílem státu. Francie je 5. největším exportérem výrobků na světě.

Rozloha metropolitní Francie je 547 030 km². Země je administrativně rozdělena do 22 regionů, které jsou dále členěny na 96 departementů, 341 okresů a 4039 kantonů. V druhé polovině 20. století zažila výraznou populační explozi než kterýkoliv jiný evropský stát a nyní má 65 milionů obyvatel. Francie je 6. zemí na světě s největším počtem imigrantů a v rámci EU je na druhém místě po Německu. Odhaduje se, že v roce 2010 žilo na území Francie 6,7 milionů imigrantů a celkové představují zhruba 11 % obyvatelstva. Největší počet imigrantů pochází z Afriky (41,4%) a z Evropských zemí (38,9%). Oficiálním jazykem je francouzština, velká část populace ale mluví i německy a arabsky. Pro zemi je typické tradiční římskokatolickým vyznání (až 88 %).

Historie

Hranice současné Francie odpovídají dobám starověké Galie obývané keltským kmenem Galů. Galie byla podrobena v 1. století př. n. l. Římany a Galové částečně převzali latinský jazyk i kulturu. Galské východní hranice byly ve 4. století obsazeny germánskými kmeny, převážně Franky, kteří později dali zemi její dnešní jméno.

Existence Francie jako samostatného státu se tradičně datuje od rozdělení Francké říše roku 843 – na východě vznikla Svatá říše římská (dnešní Německo) a západní část dala vzniknout dnešní Francii.

Potomci Karla Velikého vládli Francii až do roku 987, kdy byl korunován králem Hugo Kapet a jeho potomci postupně pomocí série válek a dědictví sjednotili území pod centrální panovnickou moc.

1280px-GrandTheatreBordeaux2 ( Monster1000)Monarchie dosáhla své největší moci za vlády Ludvíka XIV, který stál v čele země v 2. polovině 17. a začátkem 18. století. Tehdy měla Francie velký vliv na evropskou politiku, ekonomii a kulturu a zároveň byla nejlidnatějším státem v Evropě. Za vlády následovníků Ludvíka XIV. nastal úpadek říše, který byl jednou z příčin Francouzské revoluce, která propukla v roce 1789 a vedla k nahrazení absolutistické monarchie konstituční a následnému nastolení první republiky v roce 1792.

V roce 1799 ovládl republiku Napoleon Bonaparte, když se stal prvním konzulem v roce 1804, státním převratem založil první francouzské císařství, jehož se jmenoval prvním panovníkem. Napoleon na krátkou dobu ovládl většinu Evropy, bojoval se Spojeným královstvím, Pruskem, Rakouskem a Ruskem, založil nová království, do jejichž čela dosadil členy své rodiny. Po porážce v bitvě u Lipska už nebyl schopen čelit aliančním armádám a v dubnu 1814 abdikoval. Poté došlo k restauraci bourbonského království.

Po Červencové revoluci z vedlejší větve Bourbonů vznikla konstituční monarchie, která byla roku 1848 nahrazena Druhou republikou. Po prusko-francouzské válce roku 1870 byl zvolen prezident a vznikla Třetí republika.

Ačkoliv vyšla Francie vítězně z první i druhé světové války, ztrácela během 20. století postupně bývalé velmocenské postavení. Po II. světové válce vznikla Čtvrtá republika. V roce 1958 byla nastolena současná Pátá republika v čele s generálem Charlesem de Gaullem.

Vnitrostátní politika

Podle ústavy Páté republiky, která byla přijata Charlesem de Gaullem 28. srpna 1958, je Francie parlamentní demokratickou republikou s poloprezidentským systémem a dvoukomorovým parlamentem. Ústava výrazně posílila autoritu výkonného výboru ve vztahu k parlamentu. Prezidentská rada zabezpečuje regulérní fungování moci lidu a kontinuitu státu. V současnosti je prezidentem Francois Hollande, který jmenuje premiéra, předsedá kabinetu, velí ozbrojeným silám a uzavírá mezinárodní smlouvy.

1280px-2012_Francois_Hollande_CGPME_5 (Copyleft)

Parlament je dělen na dolní komoru Národní shromáždění, jehož členové (577 poslanců) jsou voleni přímo na pětileté období, a horní komoru Senát, jehož členové (321 senátorů) jsou vybíráni volební akademií na dobu devíti let a jedna třetina Senátu se mění každé tři roky. Legislativa Senátu je omezená; pokud se dvě komory neshodují v nějakém bodě, Národní shromáždění má poslední slovo. Vláda má silný vliv na utváření programu Parlamentu. Předsedou vlády je v současnosti Jean-Marc Ayrault.

Největší politickou stranou je středopravá Unie pro lidové hnutí (UMP), jejímž bývalým předsedou je Nicolas Sarkozy. UMP je členem Evropské lidové strany a Mezinárodní demokratické unie a je nástupcem gaullistické strany Sdružení pro republiku.

Hlavní francouzskou levicovou a druhou největší stranou je Socialistická strana (SP) vzešlá z reformní levice. Je členem Evropské socialistické strany a Socialistické internacionály, kde patří k největším sociálně demokratickým stranám. Předsedkyní je Harlem Desir.

Dalšími významnými stranami jsou středopravicová strana Nový střed (NC), krajně levicová Francouzská komunistická strana (PCF), Demokratické hnutí (MoDem) a Zelení (LV).

Ekonomika

Ekonomika Francie kombinuje soukromé firmy se společnostmi s podílem státu. Vláda si ponechala velký vliv na klíčové segmenty sektorů infrastruktury, což znamená, že rozhoduje v otázkách železnice, energetiky, letectví a telekomunikace. Tento stav byl výhodný asi do 90. let, v posledních letech vláda pomalu odprodává své podíly ve společnostech France Télécom, Air France, podobně v pojišťovnách, bankách a zbrojním průmyslu.

Terminal_1_of_CDG_Airport (Dmitry Avdeev)

Francouzská ekonomika je 5. největší ekonomikou na světě a 5. největším exportérem výrobků na světě po Německu, Číně, USA a Japonsku. V získávání přímých zahraničních investic a v investování vlastní financí je na 3. místě hned za USA a Velkou Británií. Mezi důkazy technologické vyspělosti francouzského průmyslu patří mimo jiné vysokorychlostní vlaky TGV a letadla Airbus.

Významné osobnosti

Charles de Gaulle (22. listopadu 1890 – 9. listopadu 1970)

Charles de Gaulle byl významný francouzský státník a vojenský činitel. V první světové válce byl zraněn a zajat Němci. Účastnil se francouzské mise v Polsku a ve Východní Haliči bojoval proti ukrajinským nacionalistům. V boji proti Sovětskému Prusku a byl povýšen na majora. Po návratu do Francie roku 1920 působil jako učitel vojenských dějin.

Ve druhé světové válce byl velitelem tankového pluku a byl povýšen na brigádního generála. Po porážce uprchl do Anglie, kde začal budovat hnutí Svobodných Francouzů. V roce 1944 se de Gaulle stal prozatímním předsedou francouzské vlády. Důsledkem promyšlené zahraniční politice se mu podařilo znovu vyzbrojit armádu, získat německou okupační zónu a stát se stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Roku 1946 rezignoval, protože nesouhlasil se zněním Ústavy Čtvrté republiky. Poté založil politické hnutí Sdružení francouzského lidu (RPF). Po povstání v Alžírsku se de Gaulle vrátil do politiky a vytvořil zcela nový ústavní režim poloprezidenský neboli gaullismus.

Napoleon Bonaparte (1769 – 1821)

Napoleon byl francouzský vojevůdce, státník, císař v letech 1804 – 1814. V 16 letech vstoupil do armády a jako dělostřelecký důstojník se zasloužil o dobytí pevnosti Toulon a byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Po několika dalších vojenských úspěších byl zapleten do politického převratu, který měl omezit moc zákonodárných sněmoven ve prospěch silnější výkonné moci a stal se čelním ze tří vládnoucích konzulů.

Od roku 1800 zastával funkci doživotního konzula a 1804 přiměl Senát, aby ho zvolil francouzským císařem. Vládu téměř nepřežitého válečného stavu si udržel do roku 1814, kdy byl přinucen vlastními maršály abdikovat. Posléze byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, odkud utekl a znovu obsadil císařský dům. Sto dní vlády ukončila porážka u Waterloo, po níž znovu abdikoval a byl odsouzen k doživotnímu pobytu na ostrově Svatá Helena, kde zemřel. Za jeho éry se Francie změnila ze stavovského feudálního státu v sociálně i občansky nově strukturovanou společnost a určovala politický trend v celé Evropě. Bonaparte je znám svou genialitou, vytrvalostí, ale i lhostejností k lidem.

Laláková Martina

 Zdroje:

Wikipedia http://en.wikipedia.org/

Business Info http://www.businessinfo.cz/

CIA World Factbook http://www.cia.gov/

BBC http://www.bbc.co.uk/

 

Fotogalerie

Mona Lisa, Louvre, Eiffelova věž či Pinot noir? Francie je známá mnohými památkami, významnými osobnostmi a rozsáhlými vinicemi. Jaké je ale její politické uspořádání a jaké hlavní politické strany v zemi lze nalézt?