Bahrajn

Bahrajn je malý ostrovní stát rozkládající se na několika desítkách ostrovů a ostrůvků uprostřed vod Perského zálivu. Díky svým ropným ziskům vybudoval a i nadále buduje své výstavní hlavní město Manama, které je výkladní skříní celé země a jedním z hlavních center regionu. Jeho umělé písečné násypy a ostrovy, vytvořené za pomoci dolarů z ropného průmyslu, přitahují z celého světa jak obyčejné turisty, tak milionáře, budující si zde svá luxusní sídla.

Samotnou rozlohu Bahrajnu lze s obtíží přesně určit, neboť se neustále zvětšuje pomocí budování nových umělých násypů. Přibližně Bahrajn zabírá plochu cca 730 km2, což z něj dělá 19. nejmenší stát světa. Zemi obývá cca 1 200 000 obyvatel, Bahrajnců je však pouze 570 000. Zbytek tvoří, podobně jako v Kataru, zahraniční pracovníci, nejčastěji z asijských, nebo jiných arabských zemí. Většina obyvatel se koncentruje v největších městech Manama, Muharrak a v jejich okolí. Země je nábožensky rozdělena mezi šíity (40 % populace) a sunnity (60 % včetně vládnoucí rodiny), což způsobuje v současné době eskalující politické napětí.

Historie

Do povědomí západního světa se Bahrajn dostal v průběhu 19. století zásluhou Velké Británie, která měla v oblasti zájem na zabezpečení cesty do Indie. Bahrajn do značné míry vyměnil svou suverenitu za ochranu před svými sousedy, včetně Kataru, se kterým dokonce v roce 1868 vedl válku. Do konce 19. století zesílila britská kontrola nad zemí a od roku 1926 do roku 1957 v Bahrajnu de facto vládl britský poradce emírů. Jeho vláda přinesla mnoho reforem, jako založení moderního školství, zrušení otroctví a rozvoj lovu perel.

Za britské vlády byla rovněž roku 1931 objevena ložiska ropy a hned následující rok byla zahájena těžba, což zvýšilo britský zájem o Bahrajn. Velmi důležitá byla ložiska bahrajnské ropy za druhé světové války, které se země účastnila na straně Spojenců. Po válce se pak v zemi začaly rozmáhat protibritské nálady požadující demokratizaci země. Do boje o nezávislost zasáhl i Irán, který si na základě velkého procenta šíitského obyvatelstva v Bahrajnu nárokoval suverenitu nad ostrovem. Roku 1957 vyhlásil iránský parlament Bahrajn za svou 14. provincii a až do roku 1970 vedl spory s Velkou Británií. Pomocí OSN byla nakonec záležitost urovnána a roku 1971 vyhlásil Bahrajn nezávislost. Po uskutečnění Iránské islámské revoluce došlo rovněž v Bahrajnu o neúspěšný šíitský pokus o převrat. Další občanské nepokoje pak trvaly do nástupu nového emíra Hamad ibn Isa Al Khalify, který v roce 2001 předložil v referendu novou, poměrně demokratickou ústavu.

Ekonomika

Navzdory své poloze neoplývá Bahrajn značnými zásobami ropy, pouze 0,2 % světových zásob zemního plynu se v zemi nachází, naopak Bahrajn je docela bohatým nalezištěm hliníku. Ekonomika země poměrně diversifikovaná, velkou měrou se na bahrajnském HDP podílí finanční sektor, který v roce 2011 zajišťoval 27 % celkového HDP a 40 % jeho růstu. Bahrajn figuruje zejména jako finanční centrum islámského bankovnictví, i když v posledních letech o svou pozici soupeří s Katarem a Spojenými arabskými emiráty (SAE). Důležitou roli v bahrajnské ekonomice hraje i sektor služeb spojený s cestovním ruchem.

Důsledkem vysokých cen ropy a politické stabilitě kolem roku 2000 zaznamenala ekonomika země velký růst, značné množství prostředků bylo investováno do infrastruktury a vyspělých technologií, z čehož dodnes země těží. Současné ekonomické kondici Bahrajnu škodí aktuální politické napětí. Růst HDP za rok 2011, kdy v únoru v rámci Arabského jara začaly propukat nepokoje, byl pouze 2,1 %. V celkové výši HDP na obyvatele patří pak Bahrajnu za rok 2011 33. místo na globálním žebříčku.

Zahraniční politika

Bahrajn má velice dobré bilaterální vztahy se Spojenými státy americkými jednak v ekonomické, jednak ve vojenské oblasti. V Bahrajnu sídlí americká Pátá flotila operující v Perském zálivu, americké jednotky mají rovněž povolení používat zařízení bahrajnské armády.

V roce 1991 se Bahrajn aktivně podílel na válce v Zálivu a poskytoval svá letiště i přístavy spojeneckým silám. Stejně aktivně se zapojit do války v Afghánistánu roku 2001, stavěl se však proti válce v Iráku 2003 a ve snaze předejít konfliktu dokonce nabídl exprezidentovi Saddámu Hussajnovi politický azyl.

Poměrně napjaté vztahy panují s Iránem od jeho islámské revoluce a následného nezdařeného šíitského převratu v Bahrajnu. V posledním desetiletí však oba státy hledají cesty jak vzájemné vztahy zlepšit, což se relativně daří.

 Bahrajn je členem Ligy Arabských států a Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu a podílí se aktivně na regionální politice a spolupráci se svými sousedy. Z nich nejužší je vztah se Saúdskou Arábií, se kterou je i fyzicky spojen Mostem krále Fahda, dlouhým 25 km. Země rovněž spojuje příslušnost vládnoucí rodiny k sunnitskému islámu, stejně jako výrazná šíitská menšina v obou zemích. Z tohoto důvodu poskytla Saúdská Arábie Bahrajnu pomoc při potlačování protestů v roce 2011, které hrozily svrhnout spřátelenou vládnoucí rodinu.

Vnitřní politika

Bahrajn je konstituční monarchie v čele s králem z rodiny Al-Khalifa. Bahrajnský král, v současnosti Shaikh Hamad bin Isa Al Khalifa, disponuje rozsáhlými exekutivními pravomocemi. Jmenuje premiéra (v současnosti svého strýce, který tuto funkci zastává už od roku 1971), vládní ministry i celou 40 člennou horní komoru parlamentu. Rovněž 40členná dolní komora je volena přímo bahrajnskými občany. Pasivní i aktivní volební právo náleží od schválení nové ústavy roku 2001 i ženám, jelikož se však hlavní politický souboj v zemi odehrává mezi sunnity a šíity, žádné ženě se dosud nepodařilo proniknout do dolní komory parlamentu.

Lidská práva se razantně zlepšila s nástupem současného krále, který zavedl řadu demokratizačních reforem a zákonů na jejich. Propuknutí nepokojů na začátku roku 2011, při kterých menšinoví šíité protestovali proti diskriminaci od vládnoucí sunnitské většiny, však přineslo výrazné zhoršení stavu lidských práv v zemi. Řada lidí byla během střetů zabita a řada protivládních aktivistů je dosud vězněna za protistátní činnost. V Bahrajnu platí v současné době zákaz shromažďování a přístup do země mají omezeny i lidsko-právní organizace.

Významné osobnosti

Sheikh Isa bin salman al-Khalifa (1933 – 1999) byl bahrajnský emír, vládnoucí od roku 1961 do své smrti. Byl v čele Bahrajnu při vyhlášení jeho nezávislosti roku 1971 a odmítl jeho začlenění do současných Spojených arabských emirátů. Vybudoval moderní bahrajnský stát s jeho diversifikovanou ekonomikou. Jeho vláda je však rovněž spojována s omezením demokracie a soustředěním absolutní moci do rukou vládnoucí rodiny.

Hamad bin Isa Al Khalifa (* 1950) byl od roku 1999 emír, po změně ústavy je od roku 2002 král Bahrajnu. Se svým nástupem přinesl zemi reformy a uvolnění v oblasti politiky i oblasti lidských práv. V současné době je však kritizován za nevybíravé potlačování protivládních nepokojů a za neřešení diskriminace šíitské menšiny, která je hlavním bodem současného napětí v Bahrajnu.

Skupa Marek

Zdroje

BBC http://www.bbc.co.uk/

BP Statistical Review of World Energy June 2012

CIA World Factbook http://www.cia.gov/

Economy Watch http://www.economywatch.com/world_economy/

Foreing Policy http://www.foreignpolicy.com/

Human rights watch http://www.hrw.org/

International Monetary Fund http://www.imf.org/

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky http://www.mzv.cz

Wikipedia http://www.en.wikipedia.org/

 

Fotogalerie

Události na Perlově náměstí doznívají v rozděleném Bahrajnu doteď. A co předcházelo událostem v roce 2011 a její možná řešení se dozvíte v analýze http://www.pressexpress.eu/analyzy/prizrak-represe-na-perlove-namesti-visi-nad-bahrajnem-dodnes Víte, kde je Bahrajn? Kdo v zemi vládne a co tvoří HDP? Odpovědi na tyto a další otázky naleznete v analytickém článku na http://www.pressexpress.eu/