Mediální svoboda v Albánii je často potlačována na úkor politických a podnikatelských zájmů. Albánie opakovaně čelí kritice ze strany mezinárodních organizací kvůli nedemokratičnosti a zaujatosti při volbách.
Albánská republika je zemí v jihovýchodní Evropě o rozloze 28 748 km2, která sousedí na severu s Černou Horou a Kosovem, na východě s Makedonií a na jihu s Řeckem. Albánie má na 3,2 miliónů obyvatel (údaj OSN z roku 2010).
Albánii obývají 2 etnika, Gegové na severu a Toskové na jihu, dělící čárou mezi územími etnik je tok řeky Shkumbin ve středu Albánie. Na severu země, který obývají Gegové, je dosud uplatňované zvykové právo, tzv. Kanun, které je založeno na cti Besa, tedy na krevní mstě. Zvykové právo bylo za komunismu potlačováno, po zřízení demokracie v Albánii se opět začalo ve velké míře uplatňovat, dosud je zvykové právo v Albánii problematické. Kromě Tosků a Gegů Albánii obývají Makedonci, Romové a Řekové.
Dnes na 50 % Albánců vyznává islámskou víru, dále se Albánci hlásí z 35 % k pravoslaví a 15 % ke křesťanství. Hlavním městem Albánie je Tirana. Albánie je členem NATO, OSN a OBSE. V roce 2009 Albánie zažádala o členství v EU, dosud nezískala kandidátský status země. Přístup Albánie do EU se však podle analytiků neočekává dříve než v roce 2015.
Domácí politika
Albánie je ustavena jako parlamentní demokracie. Zákonodárnou složku tvoří jednokomorový parlament o 140 poslancích, kteří jsou voleni na 4 roky. Výkonnou složku představuje tzv. Rada Ministrů, která sestává z 16 členů.
Od roku 2005 vede vládu Sali Berisha se svojí středo-pravicovou Demokratickou stranou (DS). V posledních parlamentních volbách v červenci 2009 DS porazila hlavní opoziční Socialistickou stranu (SP) jen těsnou většinou. DS spolu se SP dlouho nebyly schopny vést jednání o potřebných reformách, což vedlo k velké krizi v zemi až do podzimu 2011, odkdy probíhá v Albánii konsolidace státu a plnění reforem. Parlament volí dvoutřetinovou většinou prezidenta na dobu 5 let nejvýše na 2 volební období. Současný albánský prezident Bujar Nishani byl zvolen Parlamentem v červnu 2012 na místo Bamira Topiho. Albánský prezident působí v pětiletém mandátu především jako hlava právního systému a velitel ozbrojených sil.
Ekonomika
Dnes je Albánie jednou z nejchudších zemí Evropy. Albánie potýká s vysokou inflací, nezaměstnaností a nedostatkem zahraničních investic, který způsobuje vysoká korupce a špatná infrastruktura. Přestože se Albánie zaměřuje především na zemědělskou výrobu, je 13. největším exportérem fíků na světě, dále vyváží kukuřici, pšenici, olivy a tabák, příspěvky do tohoto sektoru jsou však nedostatečné. Dalším významným odvětvím je těžba bauxitu, zemního plynu, uhlí a železné rudy. Především v 90. letech se Albánie musela potýkat s velkou migrací albánského obyvatelstva do zemí západní Evropy.
Historie
Po 2. světové válce byl v Albánii ustaven komunistický režim, který vedl Enver Hoxha až do své smrti v roce 1985. Komunismus se udržel u moci v čele s Ramizem Aliou do roku 1990. Komunistický režim za Envera Hoxhy byl represivní a izolovaný. V roce 1992 se konaly 1. demokratické volby, přechod Albánie k demokratickému zřízení nebyl bezproblémový a vyústil v občanskou válku v roce 1997, poté co zbankrotovaly pyramidové fondy, ve kterých si většina albánského obyvatelstva uložila své úspory. Od urovnání poměrů v zemi, i díky operaci Alba, na kterých se podílely evropské státy, se Albánie snaží o konsolidaci demokratických poměrů. V roce 1999 musela Albánie čelit velkému přílivu albánských uprchlíků z Kosova, kde se rozhořela občanská válka. Dosud je Albánie rozdělena korupcí, rozsáhlým organizovaným zločinem, velkou nezaměstnaností a nedodržováním lidských práv.
Významné osobnosti
Enver Hoxha (1908 – 1985)
Hlava Albánské komunistické strany od roku 1941 do své smrti v roce 1985. Komunismus byl díky jeho vládnutí velmi izolovaný a represivní. V roce 1965 vyhlásil Albánii jako 1. ateistický stát na světě.
Sali Berisha (*1944)
Současný ministerský předseda a 1. prezident postkomunistické vlády v Albánii, kterým se stal v roce 1992. Autoritativní vláda Berishy v úřadu prezidenta skončila v roce 1997 během občanské války, kterou způsobil především krach pyramidových fondů a zdevastování albánské ekonomiky, kde většina Albánců přišla o celoživotní úspory.
Řezáčová Veronika
Zdroje
Balkan Insight http://www.balkaninsight.com/
BBC http://www.bbc.co.uk/
Business Info http://www.businessinfo.cz/
Wikipedia http://en.wikipedia.org/
Fotogalerie
Albánie by ráda více do Evropy, nicméně je dlouhodobě kritizována pro svou nedemokratičnost. Může za to komunistická minulost?