Indonésie je nejlidnatějším muslimským státem světa a zároveň státem, v němž probíhají jedny z nejdéle trvajících konfliktů. Jsou hluboce zakořeněné a skrývají v sobě potencionální hrozbu pro celý region. Organizace islámského terorismu a separatismu se dosud nevzdaly snu o jednotném muslimském státě v jihovýchodní Asii a neustále na sebe upozorňují.
Chalífát, tedy jednotný stát všech muslimů, není žádným novodobým výdobytkem. O jeho vytvoření uvažovali nebo se dokonce pokoušeli muslimové již ve středověku. Ani v současné době tomu není jinak, nejaktivnější je v tomto směru indonéské hnutí Džamá Islamíja. Díky svým praktikám figuruje vysoko na světových seznamech teroristických organizací. Potenciál, který v sobě skrývá, představuje hrozbu pro celý region. Jeho cílem je vytvoření jednoho státu, který by zahrnoval všechny jihovýchodoasijské muslimy – na území Indonésie, Malajsie, Thajska a jižních Filipín.
Džamá Islamíja
Militantní islamistická teroristická organizace, již lze dohledat i pod názvy Islámský kongregát nebo Muslimské společenství, usiluje od dob svého vzniku o regionální chálífát, který by sdružoval indonéské, malajské, thajské a částečně filipínské muslimy. V roce 2002 byla kvůli svým taktikám zařazena rezolucí Bezpečnostní rady OSN na seznam teroristických organizací, s velkou pravděpodobností je napojena i na teroristické skupiny al-Kaida a Taliban.
Kořeny Džamá Islamíja sahají až do 40. let 20. století k radikálnímu islamistickému antikolonialistickému hnutí Darul Islam působícímu i mimo území Indonésie. Samotná Džamá Islamíja byla založena až v roce 1993, již na konci 60. let se ale objevuje její předchůdkyně – úzká konfederace několika konzervativních islámských skupin vedená Abú Bakar Bašírem, Abdulláh Sungkarem a Shahrul Nizamem.
První dva jmenovaní byli indonéskou justicí na několik let uvězněni, ihned po propuštění emigrovali do Malajsie, odkud nadále tajně a ilegálně působili a především rozšiřovali základnu organizace, která má dnes své buňky po celé jihovýchodní Asii. Na konci 90. let skupina navázala kontakty s al-Kaidou. Spekuluje se ale i o řadě dalších vazeb, nejpravděpodobnější jsou vazby na filipínské skupiny Abú Sajafa a Frontu islámského osvobození Morů.
Až do roku 2002 nebyla Džamá Islamíja příliš známá, to se změnilo po útocích na Bali. Tehdy se ukázalo, nakolik byla Džamá Islamíja podceňována. Při útoku zahynulo 202 osob, v naprosté většině šlo o cizince. Ještě v témže roce proto byla jak Ministerstvem zahraničních věcí USA, tak OSN, zařazena na seznamy teroristických organizací.
Indonéská vláda v kůži Sisyfa
Příslušné orgány a autority Indonésie bojující proti Džamá Islamíja zaznamenávají střídavé úspěchy a porážky, tažení proti militantům ale nejspíše potrvá ještě řadu let. Od útoků na Bali byly zatčeny stovky příslušníků organizace, která tím byla značně oslabena, přesto se ale dokázala udržet a v posledních letech opět nabývá na síle. Většina vězněných je již zpět na svobodě. Ještě na počátku nového tisíciletí Indonésie hnutí nijak výrazně nesledovala, situace v okolních státech nicméně byla výrazně odlišná, proti Džamá Islamíja již pravidelně zasahovaly Singapur, Malajsie a Filipíny.
Džamá Islamíja má proti indonéské vládě několik výhod. Jednou z nich skutečnost, že neexistují žádné potvrzené informace o velikosti její základny, územním rozsahu působení, vazbách na jiné islamistické militantní nebo teroristické skupiny. Její pohyb je velmi obtížné sledovat, zčásti kvůli slabým centrálním autoritám a laxní nebo zkorumpované justici, zčásti kvůli otevřeným námořním hranicím mezi jednotlivými státy.
Ačkoli úspěšnost hnutí je proměnlivá a mění se používané taktiky, tvrdé jádro se i nadále uchyluje především k násilným a teroristickým útokům. V důsledku různých přístupů tak pomalu dochází ke štěpení hnutí, indonéští bezpečnostní analytici poukazují na možnost, že se hnutí již vnitřně rozštěpilo a Indonésie nyní čelí dvěma samostatným a úzce spolupracujícím, byť na první pohled stále jednotným, frakcím. Radikálnější z nich nadále nejčastěji páchá bombové útoky, umírněná část pak přešla k tzv. proselytismu – cílené rekrutaci nových věřících prostřednictvím jejich náboženskou konverzi.
K rozdvojení hnutí pravděpodobně přispěla protiteroristická činnost vyvíjená indonéskou vládou, často ve spolupráci s USA, Austrálií, nebo dalšími jihovýchodoasijskými státy. Džamá Islamíja i přes intenzivní snahy a řadu úspěšných zákroků indonéské vlády a bezpečnostních orgánů vykazuje překvapivou odolnost, mnoho jejích lídrů bylo zatčeno a vzato do vazby, organizace je nicméně schopna efektivně fungovat i bez nich.
Regionální chalífát, utopie nebo budoucnost?
Od samého zrodu si hnutí dává za cíl jediné, vytvořit jednotný muslimský stát na území dnešní Indonésie a v dalších částech jihovýchodní Asie. Struktura, stejně jako strategie se postupem let proměnily, cíl zůstává stejný. Hnutí, které začínalo operovat skrytě v Malajsii, dnes zasahuje svými buňkami do řady dalších států. Jedná se především o Thajsko, Filipíny, již zmíněnou Malajsii nebo Singapur. O síti na území Kambodže a Vietnamu se spekuluje a podle odborníků se dokonce nedá vyloučit ani australská větev.
Zatímco v 80. letech Džamá Islamíja využívala převážně nenásilné praktiky, v 90. letech se značně radikalizovala a posílila i díky vazbám na al-Kaidu a Taliban. Na základě toho zaujala organizace silně radikální postoj a nyní vidí jako jediný způsob realizace svého záměr „svatou válku“, tedy džihád, v západním pojetí jako ozbrojený boj proti nemuslimům.
Ve svém fungování se Džamá Islamíja posunula z fáze minimálně organizované sítě několika skupin až k velmi efektivní organizaci s pravděpodobně velmi dobře propracovanou strukturou, která má řadu silných stránek. Jednou z nich je zároveň de facto ideologie, kdy organizace svůj cíl prezentuje jako přirozený a oprávněný nárok všech muslimských obyvatel jihovýchodní Asie na vlastní autonomní stát. Džamá Islamíja tak dokonale využila své schopnosti vcítit se do jejich myšlení a vytvořit rozšířenou představu o utiskovaném „národu“, který je obětí rozsáhlého protiislámského spiknutí vedeného Spojenými státy americkými a jejich spojenci, jmenovitě Austrálií a Velkou Británií.
Nebude-li v nejbližších letech postup hnutí zpomalen nebo zastaven, hrozí, že se rozroste a ve svých technikách boje zdokonalí natolik, že se stane skutečnou a těžce odvratitelnou hrozbou pro celý region. Vize reálného chalífátu zůstává sice i nadále jen utopií, vnitřní rozvrácení států a ohrožení jejich nemuslimského obyvatelstva se ale může stát nepříjemně blízkou budoucností.
Sedláková Tereza
Zdroje
BBC News news.bbc.co.uk
Council on Foreign Relations www.cfr.org
International Crisis Group www.crisisgroup.org
Wikipedia en.wikipedia.org