Politický labyrint Itálie, kdo z něj nakonec vyjde jako vítěz?

Italské volby napjatě sledovala nejen italská politická scéna, ale i evropské finanční trhy a celá Evropa. Největší očekávání směřovala k vítězství kandidáta, který bude ochotný pokračovat v úsporném ekonomickém programu, založeném na rozpočtové kázni, škrtech a úsporách. Itálie, jejíž ekonomika je třetí největší v eurozóně, se potýká s nejdelší a nejhlubší recesí za několik posledních dekád. Tamní hospodářství potřebuje nutně vytvořit stabilní a životaschopnou vládu, která by dokázala zemi vyvést z krize. Krizový propad italské ekonomiky, který je desetkrát větší ve srovnání s Řeckem, by mohl ohrozit celou Evropu.

Předznamenávání politické krize

Po parlamentních volbách v dubnu 2008 vytvořila strana Lid Svobody (PDL) a strana Liga Severu (LN) středo-pravou koaliční vládu pod vedením premiéra Silvia Berlusconiho. Od roku 2010 procházela strana PDL vnitřní krizí a rozpory a v listopadu 2011 premiér Berlusconi uznal, že ztratil většiny pro jeho vládu a podal demisi.

980px-Silvio_Berlusconi_09072008 (Ricardo Stuckert)Složením nové úřednické vlády prezident Giorgio Napolitano pověřil Maria Montiho, známého ze svého desetiletého působení v Bruselu ve funkci eurokomisaře. Hlavním úkolem Montiho úřednického kabinetu, který měl vést Itálii až do parlamentních voleb na jaře 2013, bylo obnovení důvěry finančních trhů a realizace strukturálních reforem. Nakonec došlo k předčasnému konání parlamentní voleb v únoru roku 2013.

Situace po parlamentních volbách

V italském politickém systému je třeba k vytvoření stabilního kabinetu podpora obou parlamentních komor, tedy Poslanecké sněmovny a Senátu. V Poslanecké sněmovně po předčasných parlamentních volbách v únoru 2013 těsně zvítězila středo-levá Demokratická strana (DP) Piera Luigiho Bersaniho, která získala 29,5 % hlasů a jejíž vláda by pokračovala v proevropském kurzu za cenu dalšího zadlužování země a absence nutných strukturálních reforem.

Na druhém místě skončila středo-pravá strana Lid svobody (PDL) expremiéra Silvio Berlusconiho, která získala 29,1 % hlasů a jejíž sestavení vlády by znamenalo problémy pro EU, protože by pravděpodobně vyhlásila referendum o setrvání v eurozóně, nicméně by chtěla prosadit důležité reformy.

Třetí nejsilnější stranou se stalo populistické Hnutí Pěti hvězd s lídrem Beppe Grillo, které získalo 25,5 % hlasů a uvedlo, že se nechystá uzavírat žádné dohody, a ani nepodpoří žádnou vládu tradičních italských stran. Středová odstupující strana Občanská volba Mario Montiho získala pouze 9,1 % hlasů. V senátu žádná ze stran nedosáhla na většinu.

Panika v EU

Politici, ekonomové i analytici celé EU vyjádřili znepokojení nad politickou situací v Itálii a varovali před prohloubením hospodářské krize a recese v zemi, což může negativně ovlivnit eurozónu a ohrozit stabilitu celé EU. Politický pat a nejasnosti na politické scéně vyvolávaly obavy z návratu dluhové krize.

Nejistota a obavy z další evropské finanční krize se odrazily na mezinárodních finančních trzích, kde prudce klesla hodnota italských státních dluhopisů. Nejhorší scénáře hovořily o tom, že pokud by Itálie nebyla schopná splácet svůj dluh a nepokračovala v reformách, následný chaos by mohl přivodit pád eura.

Respektovaná osobnost prezidenta

Po třech týdnech politicky patové situace prezident Giorgio Napolitano zahájil jednání s vůdci hlavních politických stran za účelem sestavit životaschopnou vládu a zvolit předsedy obou komor parlamentu. Po několikadenních konzultacích nakonec prezident Napolitano pověřil lídra středo-levé koalice Bersaniho, který získala většinu v Poslanecké sněmovně, aby sestavil novou vládu.

Od počátku patové situace ale Bersani odmítá koalici a jakoukoli spolupráci s Berlusconiho PDL, ale byl ochotný utvořit koalici s Hnutím pěti hvězd Beppeho Grilla, který návrh několikrát zásadně odmítl. Naopak expremiér Berlusconi se žádné koalici nebránil. Politický vývoj se znovu ocitl v bezvýchodné situaci.

Napolitano Roberto Ferrari

Další zkouškou pro Itálii byly prezidentské volby, které byly klíčové v jejich krizové politické situaci. Roztříštěnost politických sil se projevila v 5 neúspěšných kolech. Poslanci se nakonec obrátili k široce respektovanému dosavadnímu prezidentovi a prezident Napolitano se tak 19. dubna stal prvním italským prezidentem, který obhájil své sedmileté funkční období.

Blýská se na lepší časy?

Po několika dnech v úřadu prezident Napolitano jmenoval do funkce nového premiéra vlády místopředsedu Demokratické strany (PD) Enrico Letta. Při výběru předsedy vlády prezident Napolitano spolupracoval s expremiérem Silvio Berlusconim a se současným premiérem úřednické vlády Mario Montim. Designovaný italský premiér Enrico Letta okamžitě zahájil jednání ohledně utvoření nové koaliční vlády, která je tvořena středo-pravou stranou Lid svobody (PDL) Silvio Berlusconiho a středo-levicovou Demokratickou stranou (PD) Pier Luigi Bersaniho.

Nové italské vládě vládne levice, ale vítězem je spíše expremiér Berlusconi

Předseda Berlusconi nebude zastávat žádný ministerský post, ale díky své brilantní zákulisní taktice do vlády prosadil na nejvyšší pozice a na důležitá ministerstav osobnosti ze své strany. Jeho nejbližší spolupracovník a sekretář PDL Angelino Alfano se stal místopředsedou nové vlády a ministrem vnitra. Další významnou osobností ve vládě je generální ředitel Bank of Italy Fabrizio Saccomanni, který se postavil do čela ministerstva hospodářství a financí.

Vláda je také posílena o ženské zastoupení, kdy se bývalá evropská komisařka Emma Bonino stala ministryní zahraničních věcí. Dalšími ženami  jsou kajakářka Josefa Idem, která se stala ministryní rovných příležitostí a sportu, bývalá ministryně vnitra Anna Maria Cancellieri byla jmenována ministryní spravedlnosti a lékařka původem z Demokratické republiky Kongo Cecile Kyenge se postavila do čela ministerstva  pro mezinárodní spolupráci a integraci. Ministryní školství je Maria Chiara Carrozzová, ministryní zdravotnictví je Beatrice Lorenzinová a ministryní zemědělství je Nunzia De Girolamová.

Prezident Giorgio Napolitano oznámil, že vláda má podporu obou komor parlamentu. Třetí nejsilnější strana v únorových parlamentních volbách Hnutí 5 hvězd (M5S) předsedy Beppe Grilla odmítla podílet na koalici s těmito stranami, ale předseda Grillo uvedl, že bude sice v opozici, ale podporovat konkrétní reformy. Bývalý spojenec předsedy Berlusconiho strana Liga severu (LN) se  nepřipojí, ale bude spolupracovat s některými reformami. Ve svém prohlášení řekl, že hospodářská politika EU se zaměřuje příliš na úsporná opatření a nikoliv na růst a že hodlá změnit přístup k EU.

Ještě stále není vyhráno

Dva měsíce po volbách se italským politikům podařilo sestavit vládu a ukončit politické napětí. Situaci na svá bedra vzal designovaný premiér Enrico Letta a Itálii bude pod jeho vedením poprvé v dějinách vládnout velká koalice dvou hlavních stran – středopravého Lidu svobody a středolevé Demokratické strany. I přes historický kompromis dvou hlavních italských stran má vláda před sebou velmi těžké období, kdy se bude muset shodnout na nutných ekonomických reformách a změně volebního zákona.

Laláková Martina

Zdroje:

Český rozhlas http://www.rozhlas.cz/portal/portal/

České noviny http://www.ceskenoviny.cz/

Česká televize http://www.ceskatelevize.cz/

BBC http://www.bbc.co.uk/

Reuters http://www.reuters.com/

CNN http://edition.cnn.com/

 

Fotogalerie

Itálie je v poslední době známá především díky své ekonomické situaci, která je zatížena dlouhou dobu krizí. V této době potřebuje země pevnou vládu, která bude ochotná pokračovat v úsporných opatřeních. Jaká je situace a jaké jsou možnosti? Vše se dozvíte v analýzy na http://www.pressexpress.eu/analyzy/politicky-labyrint-italie-kdo-nej-nakonec-vyjde-jako-vitez A že není Itálie jen symbol krize, ale je také zemí vína, historických památek, slunečných pláží a rychlých aut se podívejte v naší galerii a vše podstatné si přečtěte na http://www.pressexpress.eu/zeme-sveta/italie