V posledních letech výraz „euroskepticismus“ v mezinárodních politických debatách zakotvil naplno, jakožto skepse vůči EU a jednotlivým aspektům její politiky. V rámci některých politicko-ideologických trendech se začíná zdát, že euroskepticismus lze považovat za nadnárodní ideologii.
Nejpalčivěji pro EU se v posledních týdnech projevují anti-integrační myšlenky konkrétních evropských politických stran a jejich celoevropské sdružení. V současné době je jasné, že skeptické tendence k EU nejsou fenoménem pouze východoevropských členských států, ale již několik let sílí také u zakládajících členů EU – Velké Británie, Německa a dalších evropských států. Základní myšlenka, která se nese napříč expertními zprávami a politickými diskuzemi, zní, že eurozóna a EU musí být buď zreformována, anebo rozpuštěna.
Kde jsou kořeny euroskepticismu?
S eurem nebo bez eura? S Evropskou unie nebo bez Evropské unie?
Přibližně dvě třetiny Evropanů vnímá stávající ekonomickou situaci ve vlastní zemi jako celkově špatnou. Pesimistický pohled obyvatel členských zemí EU na vývoj jejich národního hospodářství přetrvává již čtvrtým rokem v řadě. Příčinou zakořeněného skepticismu jsou důsledky krize a negativními dopady konsolidace veřejných financí, zejména zpomalení ekonomického růstu a nárůst nezaměstnanosti napříč všemi evropskými ekonomikami.
Nicméně i v Evropské unii, která je společenstvím rozmanitých států, lze najít země, kde občané vnímají domácí ekonomickou situaci za příznivou, například Švédsko, Německo a Lucembursko. Naopak nejhůře vnímají svoji současnou hospodářskou situaci Španělé a Řekové. U výše uvedených zemí jsou obavy a pesimismus tamních obyvatel podle dostupných makroekonomických údajů oprávněné.
V České republice v důsledku hospodářského poklesu ekonomiky došlo mírnému růstu míry nezaměstnanosti, přesto celkově dosahuje srovnatelných výsledků jako celá EU. Paradoxně téměř 90 % Čechů označuje ekonomickou situaci za špatnou, průměrně v EU je přibližně 70 % obyvatel. Největší obavy Evropané s nezaměstnaností, současnou ekonomickou situací, růstem cen a s vládním zadlužením. Euroskepticismus, zejména vůči společné měně, se těší oblibě napříč celou unií. Existenci eura podporuje něco přes polovinu obyvatel EU, naopak proti je téměř 40 % obyvatel.
Euroskepticismus jako důsledek ztráty iluzí?
Největším problémem se může zdát špatně nastavená politika vysokých očekávání nový členských států. Staří evropští skeptici tvrdí, že nové členské země se pomalu probouzejí ze snu do reality. EU nedokázala naplnit očekávání, jež byla příliš vysoká. Většinu nových členských zemí spojují vzpomínky na komunistickou éru a nové určení „být Evropanem“ není jasné a přesně vymezené.
Maďarský politolog Krisztian Szabados tvrdí, že lidé se dívali na vstup do EU jako na naplnění určitého snu. Chtěli západní životní úroveň, ale když se ráno po vstupu do unie probudili, zjistili, že se nic nezměnilo. V roce 2003 hlasovalo za vstup do unie 80 % Maďarů. Dnes vidí členství jako pozitivní jenom 44 % obyvatel.
Skutečností samozřejmě je i to, že hospodářské revoluce nenastávají přes noc. Když se začne uvažovat o západním životním standardu a tamních příjmech, jejich dosažení trvá roky. Evropa potřebuje nějaký nový společný cíl, který ji momentálně chybí.
Euroskepticismus jako ideologie
V teoretické rovině nelze euroskepticismus považovat ani za formující se politickou ideologii, ani za aspekt jakéhokoliv existujícího ideologického proudu. Může mít nejrůznější formy a nachází své stoupence v nejrůznějších politických silách.
V praxi avšak euroskepticismus existuje a rozvíjí se dnes v rámci konzervativní a ultrakonzervativní ideologie, což se obzvláště silně projevuje na celoevropské úrovni. Právě euroskepticismus je ideologickým základem spolupráce celé řady pravicových stran v rámci EU. V této souvislosti ho lze definovat jako závažný nadnárodní aspekt současného evropského konzervatismu.
Skepticismus na půdě Evropského parlamentu
Volby do Evropského parlamentu v roce 2004, kterých se účastnilo 25 členských států, dokázaly zvýšení počtu zástupců euroskeptických stran a získaly 37 křesel. Volby v roce 2009 vývoj potvrdily a v Evropském parlamentu jsou v současnosti dva nadnárodní svazy euroskeptiků.
Nejradikálnějším je Evropa za svobodu a demokracii, která sdružuje britskou Stranu nezávislého Spojeného království (UKIP) a dalších osm konzervativních proti-integračních stran: Dánská lidová strana, Opravdoví Finové, italská Liga severu, litevský Řád a spravedlnost, nizozemská Reformační politická strana, řecké Lidové pravoslavné hnutí a Slovenská národní strana.
Druhou významnou politickou frakcí jsou Evropští konzervativci a reformátoři, jejíž součástí jsou například britská Konzervativní strana, česká Občanskodemokratická strana, Maďarské demokratické fórum, polské Právo a spravedlnost.
Profesor politické sociologie Paul Statham již v roce 2008 zkoumal mezistranickou polemiku, aby ověřil hypotézu souvislosti euroskepticismu s ideologickou orientací velkých politických stran a sledoval jeho současný vývoj. Podle výsledků analýzy stranických debat došel k závěru, že na nadnárodní úrovni dochází k posunu od proevropských pozic k euroskepticismu. Na úrovni jednotlivých stran lze pozorovat poměrně silné ideologické rozdělení: středolevé a liberální strany mnohem více tíhnou k proevropským postojům, oproti středopravým stranám.
Nejdůslednějšími stoupenci euroskepticismus jsou čtyři pravicové a středopravé strany: Švýcarská národní strana, britská Konzervativní strana, italská strana Liga severu a bavorská Křesťansko-sociální unie. Uvedené strany nejsou odpůrci členství svých zemí v EU, ale jejich náklonnost k myšlenkám „měkkého“ euroskepticismu lze považovat za závažný aspekt současné konzervativní ideologie v celé řadě evropských zemí.
Strana nezávislost Spojeného království (UKIP)
Britskou politickou scénou se stále častěji ozývá, že Velká Británie by měla opustit EU, protože plán britského premiéra Davida Camerona vrátit část pravomocí z Bruselu do Londýna, je odsouzený k zániku. Premiér Cameron v lednu 2013 slíbil, že pokud bude v parlamentních volbách v roce 2015 znovu zvolen, pokusí se dojednat nové podmínky britského členství v EU a vypíše referendum o setrvání země v EU.
Britský premiér David Cameron
Většina britských podniků podle nedávného průzkumu Britské obchodní komory (BCC) chce, aby Velká Británie zůstala v EU, ale přivítaly by návrat některých pravomocí do Londýna. Existují také obavy, že referendum by vytvořilo nejistotu, která by odradila zahraniční investory a rozladila spojence v EU, kteří jsou největšími obchodními partnery.
V regionálních volbách ve Velké Británii, při kterých Konzervativní strana premiéra Camerona ztratila přízeň mnoha voličů na úkor protievropské UKIP europoslance Nigela Farage. Strana UKIP, který vystupuje proti EU a imigrantům, zaznamenala historický volební úspěch. Strana teprve v roce 2009 získala 13 křesel v Evropském Parlamentu a nyní svůj triumf zopakovala v komunálních britských volbách.
Strana UKIP nemá žádný realistický hospodářskopolitický program a jejím hlavním cílem je vystoupení země z „byrokraticko-centralistické“ EU. Volební kampaň UKIP založila na slibu opuštění EU, na radikálním zpřísnění imigrační politiky, kterým apelují na mnoho tradičních konzervativců, jež kritizují premiérovu Konzervativní stranu z přílišného liberálního zaměření. Strana přesto nebo právě proto získala pozoruhodných 25 % hlasů ve všech obvodech komunálních voleb.
Alternativa pro Německo
Tato německá euroskeptická politická strana si klade za cíl návrat Německa k národní měně, jelikož se zástupci strany domnívají, že působení Německa v současné měnové unii vyjde draho. Podle názorů expertů je stranu připraven ve volbách podpořit každý čtvrtý Němec. Jeden z vůdců Alternativy pro Německo, vědec a spisovatel Konrád Adam, se domnívá, že ve společnosti uzrála potřeba otevřené diskuse o záchranných opatřeních pro ekonomiky zemí EU. V rozhovoru pro Hlas Ruska konkrétně řekl, že „vystoupení z eurozóny pro Německo nebude prohra, ale výhra“.
Politologové sice nové formaci nedávají v zářijových parlamentních volbách velké šance na překročení 5% hranice získaných hlasů, což by jejím zástupcům umožnilo zasednout ve Spolkovém sněmu. Považují ji avšak za nebezpečí pro středopravou koalici kancléřky Merkelové. Právě vládním stranám by totiž Alternativa mohla odebrat pár procent hlasů, které by nakonec mohly rozhodnout o tom, kdo bude od podzimu vládnout v Berlíně.
Budoucnost Evropské unie: rozpad či politická unie?
Ve skutečnosti není diskuze ohledně zachování eura otázkou ekonomickou, nýbrž politickou. Existují pouze dvě možné cesty – hlubší makroekonomická integrace s předáním řady státních funkcí na nadnárodní úroveň, anebo rozpad celé eurozony. Třetí cesta podle analytiků není.
Přesto už v Evropě není ani jediný stát, který by si dovolit spoléhat sám na sebe. I tak bohaté země jako Švýcarsko a Lichtenštejnsko se podřídily logice soudržnosti a propojují nejrůznější oblasti své státní existence s EU. Víra v Evropu zatím stále ještě přežívá, ale rostoucí euroskepse má už dost sil, aby sjednocující se Evropě bránila ve snaze o větší soudržnost a kompaktnost.
Riziko hrozící celé EU je demokratický deficit, proto v současnosti evropští představitelé často hovoří o politické unii, jako o nezbytném důsledku měnové a fiskální unie a ústavě, která je s ní spojena. Demokraticky posílená Evropa bude legitimní jen tehdy, když bude demokratického posvěcená a k tomu je zapotřebí celoevropské všelidové hlasování v rámci referenda. Evropský veřejný prostor již existuje, ale do skutečné politické unie má ještě daleko.
Laláková Martina
Zdroje:
České noviny www.ceskenoviny.cz
Český rozhlas www.rozhlas.cz
BBC www.bbc.com
Reuters www.reuters.com
PressEurop www.presseurop.eu