FARC – Revoluční ozbrojené síly Kolumbie nahání strach obyvatelům Kolumbie již od roku 1964. V některých zemích je dokonce FARC označována jako teroristická skupina. Dlouholetá válka, kterou s povstaleckou organizací vede vláda Kolumbie, je možná u konce. Již od listopadu 2012 se zástupci FARC jedná prezident Kolumbie Juan Manuel Santos. Otázkou ale zůstává, zdali budou jednání úspěšná.
Zrod FARC jako malé marxistické skupiny
Počátky povstalecké organizace FARC jsou spojeny s Kolumbijskou komunistickou stranou, která původně tuto organizaci využívala jako své militantní křídlo. Zakládání jednotek „sebeobrany“ bylo v komunistické straně běžné, jelikož chtěli využít všech možností pro získání vlivu ve společnosti. Navíc vytváření ozbrojených jednotek bylo komunisty ospravedlňováno útoky armády na nejchudší skupiny rolníků, kteří se nacházeli v centru pozornosti Komunistické strany.
V čase svého založení v roce 1964 byla ozbrojená jednotka malá a nazývala se Jižní blok Tolimy (Bloque Sur de Tolima). Své současné jméno přijala FARC v roce 1966 a postupem času se stala největší, nejstarší a nejlépe vybavenou marxistickou skupinou v Kolumbii. V jejím čele stál až do roku 2008 původní zakladatel Manuel Marulanda, který nikdy nebyl dopaden a zemřel přirozeně ve věku 77 let na srdeční záchvat.
Hlavní cíle FARC a její motivy
FARC se jako povstalecká organizace řadí k levicovým myšlenkám marxismu, přičemž jejím hlavním cílem bylo přes boje s oficiální vládou Kolumbie získat kontrolu nad státní mocí. V čele organizace stojí sekretariát, který byl dlouhé léta ovládán zakladatelem a vůdcem Manuelem Marulandem. Po jeho smrti v roce 2008 se ve vedení skupiny vystřídalo několik osob a momentálně formálně FARC vede Rodrigo Londono, známy taky jako Timošenko.
FARC během mírových jednání v letech 1998 až 2002.
Podle slov hlavních představitelů se skupina snaží o reprezentaci nejchudších obyvatel venkova, kvůli kterým chce organizace přes ozbrojenou revoluci ovládnout celou Kolumbii. Nesouhlasí s multinárodními korporacemi a privatizací přírodních zdrojů. Nicméně tyto cíle skupina již dávno opustila a v současných jednáních hlavně prosazují agrární reformu, která by ukončila etapu velkých latifundií, tj. rozsáhlých zemědělských ploch, a rozdělila půdu mezi chudé obyvatele.
Zločin jako zdroj příjmů a síly
Malá skupina rebelů začala nabírat na síle a vlivu hlavně díky zapojení se do ilegálního obchodu s drogami. Již v polovině 70. let 20. století si FARC vydobyla takové postavení, že začala vybírat daně od mnohých producentů marihuany na jihu země. Později si dokonce dovolili zdanit plantážníky pěstující koku.
Tehdy členové FARC své aktivity rozšířili a začali s masovými únosy běžných lidí s cílem získat výkupné. Kromě toho se pustili do vydírání malých a středních podniků. Nové zdroje příjmů znamenaly pro povstaleckou organizaci lepší vybavení a možnost širšího rekrutování nových vojáků.
V roce 1984 se skupina FARC snažila o vstup do politiky prostřednictvím založení nové politické strany Patriotická unie, dokonce získali několik míst v celostátním Kongresu. Nicméně ostatní povstalecké skupiny a obchodníci s drogami se rozhodli zabránit vzestupu FARC na politické scéně a přistoupili k rozsáhlým útokům na její členy. Během 6 let bylo zabito na 3 000 příslušníků FARC, důsledkem čeho se povstalci stáhly z politické scény do hor a pokračovali ve svých zločineckých aktivitách.
Vláda versus FARC
FARC se ale i nadále rozrůstala a nacházela si více podporovatelů. I když se vláda snažila s povstalci vyjednávat, pokusy o dohodu mnohokrát ztroskotaly. Vláda dokonce přenechala část území pod kontrolou FARC, nicméně povstalci pokračovali v únosech, vydírání a zdaňování výrobců drog.
Bývalý prezident Alvaro Uribe spolu s americkým prezidentským párem.
V roce 2002 přišla změna vyjednávací politiky vlády s novým prezidentem Alvarem Uribem, jenž se zaměřil na posilnění armády, rozšíření rad policistů a vytváření programů, které podporovaly povstalce, aby se sami na policii přihlašovali s vidinou zmírněného trestu. Jeho politika měla velký úspěch a FARC značně oslabila.
V roce 2007 vládní vojska zaútočila na úkryt FARC v provincii Guaviare a vojenské akce pokračovaly intenzivně až do roku 2009. Počet členů FARC klesl z 16 000 v roce 2001 na 8 000 v roce 2010, zároveň se podařilo armádě obnovit kontrolu nad většinou ztraceného území. Nicméně ve svých aktivitách povstalci pokračují i nadále. Počet útoků FARC se od roku 2007 i nadále zvyšuje a dokonce v roce 2011 přesáhl historicky nejvyšší počet útoků z roku 2002.
Nový prezident = možný konec FARC?
V roce 2010 byl do úřadu prezidenta zvolen Juan Manuel Santos, který se rozhodl nepokračovat v agresivní taktice svého předchůdce a dal přednost opětovnému vyjednávání s povstaleckou organizací FARC. Již v srpnu 2012 oznámil, že vláda brzy začne oficiální vyjednávání s povstalci a to se stalo v listopadu téhož roku.
Prezident Juan Manuel Santos s argentinskou hlavou státu Christine de Kirchner.
Zdroj snímku: presidencia.gov.ar
Prezident Santos odmítl vzájemné příměří během vyjednávání s obavou, že by období klidu mohli povstalci využít na znovuvyzbrojení. FARC jako symbol dobré vůle vyhlásila jednostranné příměří až do ledna 2013, následně ale obnovila útoky, včetně únosů.
Kritici mírových rozhovorů nesouhlasí s vyjednáváním s povstalci a tvrdí, že jim prezident Santos vyhoví téměř ve všech bodech jejich požadavků. Mnozí ho dokonce obviňují z „jednání za zády národa“. Obyvatelé Kolumbie nevěří v mírové cíle povstalců a podezřívají je ze získávání času pro další akce a snahy proniknout do politiky.
FARC se prezentuje jako skupina reprezentující zájmy nejchudších vrstev lidí a usiluje o agrární reformu. Autorem snímku je Todd Petit.
Jednání o 5 bodech, na kterých se v zájmu míru musí obě strany dohodnout, začala rozhovorem o agrárním rozvoji a sociální politice, jelikož tato oblast je pro marxisticky smýšlející zástupce nejchudších nejvíce preferovaná. Úspěšná jednání by mohla znamenat konec největší povstalecké organizace na území Kolumbie, která s vládou bojuje již 50 let. Na jejich výsledcích závisí i bezstarostný život mnohých Kolumbijců.
Pitoňáková Andrea
Zdroje
Global Security http://www.globalsecurity.org/
BBC www.bbc.co.uk
NY Times http://topics.nytimes.com/
Insight Crime http://www.insightcrime.org/
Wikipedia http://en.wikipedia.org/