Přízrak represe na Perlově náměstí visí nad Bahrajnem dodnes

Dlouhodobé napětí mezi nábožensky rozděleným obyvatelstvem eskalovalo v roce 2011 v rámci Arabského jara, kdy se protesty následně rozšířily o požadavky na demokratizaci režimu. Výsledkem bylo vyhlášení výjimečného stavu a represe demonstrantů. Napětí nepolevuje ani nyní a hledání východiska ze současné situace nebude jednoduché.

Rozdělení bahrajnské společnosti je natolik hluboké, že řešení bude vyžadovat čas a trpělivost, které znesvářené obyvatelstvo již mnoho nemá. Tvrdý zásah proti demonstrantům během arabského jara a následné represe zůstávají až příliš čerstvou vzpomínkou, za níž mnozí žádají odplatu.

Dlouhodobá nerovnost v Bahrajnu

Kořeny náboženských neshod mezi sunnity a šíity lze v Bahrajnu nalézt již v 18. století. Dodnes se země potýká s náboženským rozdělením obyvatelstva mezi většinové šíity, prapůvodní obyvatele ostrova, a menšinové sunnity, kteří Bahrajn de facto dobyli na konci 18. století, kdy se hlavní sunnitský kmen Al-Khalifa po dohodě s Velkou Británií stal roku 1820 vládnoucí rodinou v Bahrajnu.

Po bahrajnské nezávislosti roku 1971 začali šíité požadovat zlepšení svého postavení, neboť ve všech sférách byli preferováni pouze sunnité. Emír však na tyto žádosti reagoval pozváním velkého počtu sunnitů z okolních zemí, aby uměle upravil poměr populace.

Napětí mezi sunnity a šíity se zvýšilo po pokusu o šíitský převrat, který v Bahrajnu následoval krátce po islámské revoluci v sousedním šíitském Iránu. Následovaly represe, tisíce Bahrajnců byly uvězněny a další stovky emigrovaly. Napětí pokračovalo až do nástupu současného krále Hamada roku 1999, který následně propustil politické vězně, dovolil návrat emigrantů a oznámil plány na zavedení konstituční demokracie, které pak byly roku 2002 uskutečněny.

Brzy se ukázalo, že reformy nemají tak velký dopad, jak se očekávalo, i nadále zůstávala zvýhodňována skupina sunnitů, např. rozvržením volebních obvodů. Bahrajn v roce 2008 postihla hospodářská recese, vláda na ní reagovala omezením dotací základní komodity a tím vyvolala další vlnu nepokojů.

Arabské jaro v Bahrajnu   

1280px-Thousands_of_protesters_gathering_in_Pearl_roundabout_2_days_before_crackdownVe velkém měřítku vzplály nepokoje v reakci na Arabské jaro roku 2011. Dne 14. února, 9 let po zavedení ústavy, se demonstranti sešli na Perlovém náměstí v Manamě. Jádrem protestů byli opět šíité bojující za zlepšení svých podmínek, v duchu Arabského jara se však do demonstrací zapojily i další složky obyvatelstva a požadavky tak byly rozšířeny o demokratizující prvky.

Bahrajnská vláda sáhla k tvrdým represím, které si vyžádaly několik obětí. V březnu pak byly na pomoc pozvány i jednotky Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů, tj. sousedních sunnitských států, které se obávají vlivu Iránu na šíity z Arabského poloostrova.

Represivní zákroky bahrajnské vlády měly často až prvky kolektivní odplaty proti šíitům. Státní média útočila na šíitskou část obyvatelstva, v zemi byl nastolen výjimečný stav, účastníci demonstrací byli propouštěni ze zaměstnání, biti, vězněni (v některých případech i mučeni), ničeny byly i šíitské náboženské objekty. Svým jednáním vláda odmítla jednání o ukončení nepokojů a naopak zradikalizovala demonstranty, kteří začali požadovat pád režimu.

Snaha o východisko

Částečnou sebereflexi projevil král Hamad v létě 2011, kdy zrušil výjimečný stav a stanovil nezávislou komisi zahraničních odborníků, kteří měli přezkoumat postup bezpečnostních jednotek při zásazích. Zpráva komise z listopadu 2011 konstatovala používání nadměrné síly ze strany represivních složek a případy špatného zacházení se zadrženými, včetně jejich mučení. Na základě zmíněné zprávy přislíbil král Hamad reformy, které však z velké části zatím nebyly implementovány.

Protesty a střety nicméně pokračují v Bahrajnu i v současnosti. Političtí a lidsko-právní aktivisté jsou často zadržováni a souzeni z protistátní činnosti, velezrady, šíření lží apod. V lednu 2013 byla obnovena jednání mezi opozicí a vládou, kterou zastupuje proreformní korunní princ Salman, zatím však nepřinesla žádné výsledky.

Kde v roztříštěné společnosti hledat řešení?

Převážně šíitská opozice se sdružuje kolem největšího opozičního politického uskupení s názvem al-Wefaq, která zaujímá vůči vládě relativně umírněné postoje. Do začátku protestů byla strana zastoupena v bahrajnském parlamentu, ačkoli se na výkonu moci fakticky nepodílela. Svými mírnými postoji se strana odcizila radikálním skupinám společnosti, zejména mladým lidem, následně se od ní oddělilo radikálnější křídlo s názvem Haq, které staví svou politiku na více konfrontačním programu. Dalšími významnými složkami opozice je umírněná levicová strana Wa’ad a radikálnější Koalice mladých 14. února, volné sdružení mladých aktivistů volajících po pokračování nepokojů a svržení režimu, který nařídil represe proti vlastním obyvatelům.

Nejednotnost vykazuje také bahrajnská vláda, jež se dělí na dva tábory. Proreformní křídlo, které se zatím ukazuje jako slabší, se soustředí kolem korunního prince Salmana a lobbuje za reformy nutné pro další klidné fungování státu.

Zastánci tvrdé linie, mezi Bahrajnci nazývaní „sokolové“ se soustředí kolem krále Hamada a premiéra a králova strýce Khalifa bin Salman Al Khalify. Zastánci tvrdé linie interpretují nepokoje jako pokus o rozvrat státu iniciovaný Iránem. Podobně argumentoval i exprezident Mubarak v Egyptě, který tvrdil, že se jeho vláda staví do role „hráze proti fundamentalismu a terorismu“. Podobné jednání je poměrně úspěšné například ve vztahu k USA. Bahrajn má strategickou pozici vůči Iránu, proto USA nepodpořily bahrajnskou opozici tak, jako to udělaly např. v Libyi.

Radikalizace společnosti jako reakce na vládní kroky

Bahrajnská vláda svým zásahem a necitlivým přístupem k demonstracím způsobila radikalizaci většiny obyvatelstva. Umírněné strany jako al-Wafaq, se kterými by bylo možno dohodnout postupné reformy, ztrácejí během pouličních bouří podporu obyvatel ve prospěch radikálnějších hnutí. Režim tak ve snaze zachovat svou existenci posílil pouze hlasy volající po jeho pádu.

Paradoxní jsou i obavy z vlivu Iránu. Vliv sousední země může mezi bahrajnskými šíity větší, čím horší bude jejich postavení a čím většímu útlaku budou čelit. Pád režimu je nepřijatelný pro sunnitskou část obyvatel, ze kterých by se stala menšina, stejně jako pro sousední sunnitské velmoci, zejména Saúdskou Arábii.

Jediným řešením je tak dát prostor proreformnímu vládnímu křídlu v čele s korunním princem, aby zajistilo rovnost všech obyvatel a zavedlo v zemi skutečnou konstituční monarchii. Prosadit tento cíl mezi obyvatelstvem zradikalizovaným dvěma roky pouličních střetů a represí avšak bude obtížné.

Skupa Marek

Zdroje

BBC News http://www.bbc.co.uk/

Foreign Affairs: Bahrain’s Shia Question

Foreign Policy: Bahrain’s triangle of conflict

The Economist: Shias in Saudi Arabia and Bahrain; Bahrain’s crisis

Washington Monthly: The Crackdown

 

Fotogalerie

Události na Perlově náměstí doznívají v rozděleném Bahrajnu doteď. A co předcházelo událostem v roce 2011 a její možná řešení se dozvíte v analýze http://www.pressexpress.eu/analyzy/prizrak-represe-na-perlove-namesti-visi-nad-bahrajnem-dodnes Víte, kde je Bahrajn? Kdo v zemi vládne a co tvoří HDP? Odpovědi na tyto a další otázky naleznete v analytickém článku na http://www.pressexpress.eu/