Domorodé kmeny obývaly region Latinské Ameriky již dlouho před tím, než se do této částí světa dostali španělští dobyvatelé. V současném Peru tvoří příslušníci původních kmenů až 45 % celkové populace. Nicméně jejich sociální situace je neporovnatelná se životními podmínkami potomků španělských přistěhovalců. Do dnešní doby se vládě nepodařilo najít uspokojivé řešení „domorodé“ otázky, která v zemi neustále zapříčiňuje nepokoje a protesty.
Příjezd Španělů jako prvotní příčina
Domorodé kmeny představují původní obyvatelstvo Latinské Ameriky, jehož historie sahá až do roku 9000 před naším letopočtem. Během své dlouhé existence si jednotlivé kmeny vypěstovaly své vlastní jazyky, rozličné kultury a administrativní uspořádání. Nicméně jejich životy se prudce změnily po objevení kontinentu Evropany a po příjezdu Španělů. Právě pojmenování původních kmenů ve španělštině (índios) neustále připomíná jejich příjezd, jelikož právě kolonizátoři si je spletli s Indy.
Lidé žijící do té doby bez jakéhokoliv kontaktu s evropským světem začali rychle umírat na nepoznané evropské nemoci, jelikož proti nim neměli vyvinutou přirozenou imunitu. Velká část příslušníků domorodých kmenů zemřela v následných bojích s kolonizátory, kteří vlastnili vyvinutější a účinnější zbraně. Domorodí obyvatelé Peru byli navíc vyhnáni ze svých původních pozemků do lesů a do hor. Právě z tohoto pramení mnoho současných problémů, mezi které se řadí hlavně sociální vyloučení a násilí.
S nižším vzděláním a bez přístupu k pitné vodě
Peru má podle sčítaní z roku 2008 více než 28 milionů obyvatelů, z nichž téměř 13 milionů tvoří právě příslušníci původních kmenů. Populace Peru je velmi etnicky rozmanitá, jelikož oficiálně její obyvatelé patří až k 77 etnickým skupinám. Přestože většina obyvatelů mluví španělsky, více než 4 miliony používá jiný než španělský jazyk.
Představitel andských kmenů.
Domorodé kmeny lze dělit geograficky na andské a amazonské. Kromě vysoké etnické rozmanitosti je Peru jedinečné i množstvím jazyků. Andské kmeny používají dva různé jazyky, nicméně ty amazonské se člení až na 14 jazykových skupin. Peru se tak řadí na začátek žebříčku nejméně homogenních zemí Latinské Ameriky. K problematickému postavení nenapomáhá skutečnost, že průměrný věk se v domorodých komunitách pohybuje kolem 16 let a polovina obyvatelů je dokonce mladší.
Současná situace domorodých kmenů se neustále nese ve znamení sociálního vyloučení, které dosvědčují oficiální statistiky. Podle nich se každá pátá žena z domorodých kmenů stane matkou ještě před tím, než dosáhne 20 let. Pro porovnání 14 % španělsky mluvících dívek se stane matkou ještě v teenagerském věku. Nicméně statistiky jsou alarmující pro kmen Ašáninka, kde až 44 % žen před 20. rokem má minimálně jedno dítě.
Peru je navíc zemí s jednou z nejvyšších úmrtností matek, na sto tisíc narozených dětí připadá až 185 úmrtí matek. S vysokou porodností souvisí i malá vzdělanostní úroveň dětí z domorodých kmenů. Rozdíl pravidelné docházky do školy mezi dětmi ze španělských a domorodých rodin dosahuje mnohdy až 25 %. Problematický je především přístup původních kmenů k pitné vodě z veřejné sítě, kterým disponuje jenom necelých 8 %.
Historie dlouhodobě dokazuje peruánskou tendenci podceňovat kulturu a vyspělost domorodých kmenů. Podle výzkumů je jedním z největších problémů peruánské společnosti dědičný rasismus a nesnášenlivost jiných kultur a etnik. Právě potřeba odprostit se starých tradicí a zvyků, které již staletí původní obyvatelé zachovávají, byla jedním z hlavních bodů teroristické organizace Sendero Luminoso. Kromě marxistických idejí a potřeby provedení socialistické revoluce v Peru se příslušníci této ozbrojené skupiny hlásili i k eliminování vlivu starých domorodých kmenů v peruánské společnosti.
Nenaplněné politické naděje
Tradiční taneční fiesta na Plaza de Armas.
Postavení domorodých kmenů v španělské společnosti se postupně zlepšuje i díky mnohým krokům oficiální vlády. V současnosti disponují původní obyvatelé svými komunálními rezervacemi, prostřednictvím nichž mají možnost mírného zapojení se do politického dění v společnosti. Rovněž jsou ústavně povoleny organizace zabývající se šířením kultury udržováním jejich zvyků, přičemž největší z nich patří kmenu Matsés na hranici s Brazílií. Na oficiální úrovni také působí Organizace andských, amazonských a afro-peruánských národů (INDEPA), která je nezávislým orgánem přímo odpovědným premiéru, díky čemuž původní kmeny získaly možnost přímého kontaktu s vrchním představitelem státu.
Nicméně peruánská vláda ne vždy dodržuje své závazky vyplývající z Konvence původních a domorodých lidí, kterou podepsala v roce 1989. Navíc jsou jejich práva často narušované komerčními společnostmi, jako například Perenco, Resol a Petrobas, které se snaží na území rezervací najít nové zdroje nerostných surovin. V Peru neustále probíhají konflikty mezi kmeny ochraňujícími svá území a zástupci firem s vidinou možného zisku v dosud neprobádaných oblastech.
Během vlády předcházejícího prezidenta Alana García se v ulicích Peru objevilo více než 200 konfliktů mezi domorodými kmeny a zástupci státních bezpečnostních složek. V období mezi lety 2006 a 2011 zemřelo kolem 195 původních obyvatelů, kteří se snažili zabránit přístupu firemních pracovníků na dosud nevyužívané půdy. I když naděje ze strany kmenů směřovaly k novému prezidentu Ollantu Homalovi, ani s jeho politikou, kterou považují za pokračování aktivit jeho předchůdce, byly naplněny.
Pitoňáková Andrea
Zdroje:
The Guardian http://www.guardian.co.uk/
Mercopress http://en.mercopress.com/
Crime Prevention http://www.crime-prevention-intl.org/
Scielo http://www.scielo.org.pe/
Survival http://www.survival.es/
Wikipedia http://en.wikipedia.org/
Instituto Nacional Materno Perinatal http://inmp.gob.pe/