Nejdelší občanská válka na světě trvá již více než 60 let a o střechu nad hlavou dosud připravila desetitisíce lidí. Probíhá v Karenském státě na východě Barmy mezi tamními rebely a vládou podporovanou Pohraniční strážní silou. O co v konfliktu, který je ignorován celým světem, vlastně jde?
Utečenecký támor Mae La v Thajsku
Ačkoli již došlo k podepsání dočasného příměří a od počátku letošního roku probíhají mírové rozhovory, boje mezi karenskými rebely a vládou podporovanými jednotkami pokračují. Kvůli nim byly stovky obyvatel oblasti donuceny prchnout do již přeplněných utečeneckých táborů v sousedním Thajsku, stejně jako desetitisíce dalších před nimi.
Oblast je sužována konfliktem více než 60 let, boje zasáhly kromě Karenů i Kačjiny, Mony nebo Šany. Jsou-li někde utlumeny, jinde nabírají na intenzitě a neustále tak komplikují situaci v zemi. Válka nekončí, integrita Barmy je nadále v ohrožení.
Původním požadavkem barmských etnických menšin byla částečná nebo úplná autonomie a zachování jejich vlastního jazyka. V současnosti se ale zdrojem konfliktu kromě autonomních a jazykových nároků etnik stává i přírodní bohatství oblastí, v nichž žijí. Nerostné suroviny jsou motivací především centrální vlády. Její snahy kontrolovat bohatá ložiska ropy, zemního plynu a drahých kamenů, kovů či minerálů, a těžit vzácné druhy dřeva dnes konfliktu patrně dominují. Zatímco centrální vláda má za sebou regulérní, početnou, dobře vyzbrojenou a trénovanou armádu, karenští rebelové musí spoléhat sami na sebe, jejich počty navíc nedosahují více než 12 000 mužů.
Kdo jsou a co chtějí?
Karenský stát, místo střetů
Karenové jsou jedním z nejpočetnějších a nejsilnějších etnik v Barmě, proti centrální vládě bojují již od roku 1948, kdy země získala nezávislost na Velké Británii. Jejich požadavkem je především autonomie, kterou jim za 2. světové války slíbili právě Britové za pomoc proti Japonsku.
Podpora ale Karenům nepřinesla nic dobrého, dostali se do ostrého konfliktu s Barmskou armádou za nezávislost, které tehdy velel generál Aun Schan, otec současné barmské opoziční političky a nositelky Nobelovy ceny míru Aun Schan Suu Ťij. Jeho lidé se Karenům za podporu Britů a touhu po samostatnosti krutě pomstili krvavým masakrem, Karenská národní unie (KNU), politický reprezentant etnika, proto dodnes obviňuje barmskou armádu z genocidy.
V dobách koloniální nadvlády Velké Británie byli Karenové silným a hlavně významným etnikem a požívali ochrany a podpory svého západního pána, barmská nezávislost tomu ale učinila přítrž. Zpočátku relativně silná Karenská národní unie postupem času výrazně oslabila a dnes postrádá teritoriální zázemí, přestože její polovojenské jednotky kdysi kontrolovaly poměrně velké a především jednotné území. Karenští rebelové jsou tak stále v pohybu a zároveň stále v nebezpečí.
Kareny v jejich boji významně oslabují vnitřní rozepře. Zatímco Kačjinové bojují „pouze“ proti centrální vládě, Kareny sužuje vnitřní pnutí a boj mezi dvěma větvemi. Rozpory mezi buddhistickou a křesťanskou částí Karenů uměle vyvolala barmská vláda v roce 1994, když proti sobě obě skupiny poštvala. Buddhistická část etnika, která je v menšině, tehdy byla značně nespokojena s mírou podílu na moci v Karenské národní unii a požadovala širší pravomoci v politické a ekonomické oblasti.
Křesťanská frakce to odmítala a došlo k události, která má pro KNU dodnes dalekosáhlé důsledky. Necelá tisícovka buddhistických rebelů v čele s mnichem Thu Zanou dezertovala z původní Karenské národně osvobozenecké armády zformovala vlastní jednotky, dnes známé jako Demokratická karenská buddhistická armáda. Od Karenské národně-osvobozencké armády se odlišuje svou loajalitou k centrální barmské vládě a pomáhá její armádě odhalovat a likvidovat jednotky „nepřítele“, kterým jsou paradoxně její vlastní soukmenovci. Dosažení autonomie a zachování karenštiny jsou avšak prioritou pro obě skupiny bez rozdílu.
Příměří, ale ne na dlouho?
V loňském roce bylo zaznamenáno určité zlepšení situace, s některými bojujícími etniky dokonce bylo podepsáno alespoň dočasné příměří. To se částečně týká i Karenů, přesto Karenská lidově-osvobozenecká armáda i nadále zůstává mezi bojujícími rebely. Naproti tomu její odštěpená frakce Demokratická karenská buddhistická armáda je vůči barmské vládě loajální, dokonces některými zástupci karenských buddhistů vyjednává. V minulosti avšak řada podobných pokusů ztroskotala a naděje na úspěch těch současných je jen velmi malá.
Karenské ženy
Historie konfliktu poukazuje na křehkost současného stavu, Karenové mají centrální vládě a armádě mnohé za zlé. Barmská vláda po celé období války zneužívá civilisty, vypaluje vesnice a na jejich území klade miny. Karenský stát je v důsledku těchto praktik jednou z nejhůře postižených oblastí na světě. Přestože Karenové důsledkem konfliktu dlouhodobě trpí, svou armádu stále masivně podporují, včetně finančních prostředků. Než karenští rebelové přistoupí na mírová jednání s vládou, požadují splnění následujícího – garance bezpečnosti, ukončení nucených prací, propuštění vězňů a zajištění efektivního monitorování průběhu příměří. V neposlední řadě žádají, aby barmská vláda poskytla nerozvinutému a chudému státu služby nezbytné k zajištění jeho obyvatelstva.
Jednou z posledních nadějí Karenů je dnes mezinárodní tlak vyvíjený na Barmu v souvislosti s jejím demokratizačním procesem. Obrací se k ní pozornost mnoha světových aktérů, kteří trvají na ukončení etnických problémů a dodržování lidských práv. Pokud avšak tato naděje vezme za své, Karenové jsou odhodláni pokračovat v bojích i po několik dalších generací. V mnoha případech jim totiž nejde o nic jiného než holý život, vytrvalost a odhodlanost je tak jejich jedinou, možná ale o to větší výhodou.
Čtyři zásady – požadavky Karenů
1. nepřípustnost kapitulace
2. úplné uznání Karenského státu
3. ponechání zbraní
4. nezávislé rozhodování o politice
Sedláková Tereza
Zdroje
BBC News www.bbc.co.uk/news
The Diplomat www.thediplomat.com
Týden http://m.tyden.cz/
Ústav mezinárodní vztahů Praha http://www.ustavmezinarodnichvztahu.cz/